Naušika z Větrného údolí

Miyazakiho fantazie a obrovský smysl pro velkolepost je očividný už u Naušiky - animace je vypiplaná, jak jen to vůbec jde, a množství prapodivných stvoření nezná meze. V čele všeho stojí statečná Naušika, která ovládá (nejen) mnoho bojových umění, že by jí mohl Chuck Norris závidět. Samotná zápletka je sice dobře vykonstruovaná, ale měl jsem problém, abych hlouběji přemýšlel o jejím smyslu - škoda. Tak či onak jde o velice slibné počátky tvorby jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. (02.06.2011)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)

Staršia verzia Princezny Mononoke. Miyazakiho ústredný motív sa spravidla točí okolo neustálych konfliktov medzi mocným prírodným božstvom a bezohľadným ľudstvom, čo je, samozrejme, pri hlbšom ponímaní prenesenou metaforou, odraz našej vlastnej spoločnosti. Miyazaki má obrovský duchovný dar, jeho myšlienky sú odzbrojujúce. Skôr som však videla jeho neskoršie filmy, ktoré sú najmä po obrazovej stránke jednoducho krajšie než tento ranný a vizuálne trochu nepríťažlivý. Toto bol jeho sľubný štart, všetky podobenstvá dokonale rozvil v nasledujúcich snímkach, ale tu, napriek vynikajúcemu scenáru, som sa chvíľami pomerne nudila. Keby som tento film videla ako prvý, neviem, či by ma presvedčil natoľko, aby som sa odhodlala na jeho prekrásne diela ako Cesta do fantázie či Zámek v oblacích. Keď som tam dala 4*, tak tu musím ostať pri 3*. (19.07.2011)

U mě to bylo úplně přesně na 4 a půl *, mohla jsem tedy buď podhodnotit nebo nadhodnotit, nakonec to dopadlo takhle. Tenhle jeden z prvních Miyazakiů se dost odlišuje od těch pozdějších hlavně mnohem temnějším a vážnějším celkovým pojetím. To byl asi taky ten důvod, proč mi ze začátku trvalo na tohle přistoupit, protože přece jen jsem po Cestě do fantazie či Totorovi čekala jiný kafe. Nejvíc se to podobá princezně Mononoke, ale ani ta není tak temná. Míň času se tu tráví ve fantasy světě (tady jakýsi houbový les obývaný hmyzem, moc se mi líbil), víc času naopak pokusům zabránit dalším bojům. Tohle poselství je mi blízké a s Miyazakim souhlasím. Je to jiné, ale je to dobré. A postřeh nakonec - před filmem si pročtěte zajímavosti. Připravíte se tak o šok, co jsem zažila, když princezně Naušice vítr nadzvedl sukni a následovalo několik záběrů na její holé pozadí. (03.04.2012)

Postapokalyptická ekologická fantasy, ve které se středověce oblečení lidé prohánějí v letounech, které připomínají druhoválečné bombardéry, a bojují proti obřímu hmyzu? Žádná kombinace asi není nemožná, když ji dá dohromady skutečný vizionář, jakým Hajao Mijazaki očividně je. Během prvních patnácti minut si mě film dokonale získal. A vydrželo to až do konce. (02.07.2023)