Naušika z Větrného údolí

Postapokalyptická ekologická fantasy, ve které se středověce oblečení lidé prohánějí v letounech, které připomínají druhoválečné bombardéry, a bojují proti obřímu hmyzu? Žádná kombinace asi není nemožná, když ji dá dohromady skutečný vizionář, jakým Hajao Mijazaki očividně je. Během prvních patnácti minut si mě film dokonale získal. A vydrželo to až do konce. (02.07.2023)

U mě to bylo úplně přesně na 4 a půl *, mohla jsem tedy buď podhodnotit nebo nadhodnotit, nakonec to dopadlo takhle. Tenhle jeden z prvních Miyazakiů se dost odlišuje od těch pozdějších hlavně mnohem temnějším a vážnějším celkovým pojetím. To byl asi taky ten důvod, proč mi ze začátku trvalo na tohle přistoupit, protože přece jen jsem po Cestě do fantazie či Totorovi čekala jiný kafe. Nejvíc se to podobá princezně Mononoke, ale ani ta není tak temná. Míň času se tu tráví ve fantasy světě (tady jakýsi houbový les obývaný hmyzem, moc se mi líbil), víc času naopak pokusům zabránit dalším bojům. Tohle poselství je mi blízké a s Miyazakim souhlasím. Je to jiné, ale je to dobré. A postřeh nakonec - před filmem si pročtěte zajímavosti. Připravíte se tak o šok, co jsem zažila, když princezně Naušice vítr nadzvedl sukni a následovalo několik záběrů na její holé pozadí. (03.04.2012)

Nakonec to byl přece jenom velmi pěkný film. Ze začátku mne moc nezaujal, neměla jsem chuť na poučování "obor ekologie", ale pak si mne kdesi, v nějakém bodu, film získal a já doufala, že bude ještě chvíli trvat. V tomto případě mě Mijazakiho fantazie a schopnost utvořit příběh nezklamala. Neholduju filmům s ekologickým podtextem, ale tenhle jako jediný bych si pustila klidně znovu. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl hudební doprovod - nevýrazný, nemasný-neslaný, snad jen v jediné chvíli mi tam pasoval (ve smyslu "Ano, sem se nic jiného opravdu nehodí"), přesto to filmu neubralo na kráse. EDIT. 28. 1. 2017 - je zajímavé, jak se člověku mění vkus. Po téměř sedmi letech jsem na filmě byla v kině a nejvíc si nakonec užila hudební doprovod, který od Hisaišiho považuji za jeden z nejlepších. Naopak samotný film mi přišel možná až moc zdlouhavý, nedokázala jsem udržet pozornost, a tak z původních 5* snižuji na 4*. Něco mi tam na to plné hodnocení chybělo. (20.02.2010)

Miyazakiho imaginace je obdivuhodná, v pravém slova smyslu mytopoetická, jeho umělé světy jsou bohaté na překvapení a přitom věrohodné a živé. Také Naušika z Větrného údolí představuje velice šťavnatý plod autorovy fantastické představivosti. Snad trochu zvláštní, ne však nesympatická, může pro našince být ona pohanská v japonském cítění zakořeněná mytologie v pozadí většiny jeho filmů, která ukazuje dobro jako stav harmonie s božskými silami v přírodě a zlo jako nevědomostí způsobená násilná narušení tohoto řádu. Stejně zvláštní a o poznání méně sympatická je však režisérova pedofilií poněkud zavánějící potřeba poodhalovat každých pět minut hrdinčinu zadnici. Podobné úlitby chlípnosti odrostlejších diváků působí v pohádkovém dobrodružném filmu jako pěst na oko. (15.04.2007)

Ačkoli jsem skoro celou dobu nechápal, o co tam jde (vůbec jsem se nechytal v příběhu ani jménech postav), nebránilo mi to kupodivu se tím nechat okouzlit. Animace je prostě úžasná, některé záběry jsou mimořádně krásné a působivé, stejně jako použitý hudební doprovod, a hlavní hrdinka je neuvěřitelná sympaťačka, které člověk musí držet palce (a která nezapře podobnost s hrdinkami Mijazakiho pozdějších filmů Doručovací služba čarodějky Kiki a Princezna Mononoke). Závěr mi přišel velmi dojemný a obecně jsem u toho celou dobu žasnul, jaké emoce v člověku dokáže vyvolat animovaný film - například takový Avatar, na nějž jsem si u Naušiky mnohokrát vzpomněl, mi navzdory tomu svému pompéznímu 3D vizuálu v tomto ohledu přijde jako chudý příbuzný. (30.01.2023)