Naušika z Větrného údolí

Na své výpravě do minulosti studia Ghibli jsem se vydal do vzdálené budoucnosti jménem "postapo", ve které se odehrává příběh princezny Naušiky z Údolí Větru. Originalita prostředí a běhu světa, která je Miyazakimu tak vlastní, tu byla už tenkrát, a stejně tak tu byla i výborná hudba pana Fujisawy aka Hisaishiho. Jde přitom o - možná krom Mononoke - "nejzelenější" film páně Miyazakiho, který je - opět stejně jako Mono - poměrně dost drsný a naopak poměrně málo dětský. Vlastně bych docela váhal, kdybych měl říct, jak starému dítěti bych Naušiku pustil. To ale nic nemění na tom, že to má spád, sílu a kouzlo, a že i když cítím v příběhu ještě pár nevyladěných míst, s klidem můžu dát 90%. (08.01.2012)

Po shlédnutí tohoto snímku neváhám konstatovat, že Miyazaki je králem anime. A to se v anime již celkem vyznám. Sice jsou si jeho snímky v něčem podobné, ale každý je skvost, překypující orginalitou. V většnině jeho snímků, stejně jako v tomto, je skryto jakési poselství, z něhož by se Green Peace radovali. (12.11.2005)

Nádherný postkatastrofický film, pokud lze tohle spojení vůbec použít. Přesto, že v porovnání s pozdějšími Mijazakiho díly je Naušika více statická a silná snaha něco sdělit snad až příliš očividná a militantní. Hisaišiho hudba zase více experimentální, ale s ohraným klišé v podobě citace 'vznešených' klasických melodií. Byl to velmi ambiciózní projekt, kterým se Mijazaki snažil prorazit, ale všichni ještě trochu hledají balanc mezi tradicí a vlastním rukopisem. Koneckonců, Studiu Ghibli patří až 'Laputa'. (10.03.2005)

Postapokalyptická ekologická fantasy, ve které se středověce oblečení lidé prohánějí v letounech, které připomínají druhoválečné bombardéry, a bojují proti obřímu hmyzu? Žádná kombinace asi není nemožná, když ji dá dohromady skutečný vizionář, jakým Hajao Mijazaki očividně je. Během prvních patnácti minut si mě film dokonale získal. A vydrželo to až do konce. (02.07.2023)

Nakonec to byl přece jenom velmi pěkný film. Ze začátku mne moc nezaujal, neměla jsem chuť na poučování "obor ekologie", ale pak si mne kdesi, v nějakém bodu, film získal a já doufala, že bude ještě chvíli trvat. V tomto případě mě Mijazakiho fantazie a schopnost utvořit příběh nezklamala. Neholduju filmům s ekologickým podtextem, ale tenhle jako jediný bych si pustila klidně znovu. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl hudební doprovod - nevýrazný, nemasný-neslaný, snad jen v jediné chvíli mi tam pasoval (ve smyslu "Ano, sem se nic jiného opravdu nehodí"), přesto to filmu neubralo na kráse. EDIT. 28. 1. 2017 - je zajímavé, jak se člověku mění vkus. Po téměř sedmi letech jsem na filmě byla v kině a nejvíc si nakonec užila hudební doprovod, který od Hisaišiho považuji za jeden z nejlepších. Naopak samotný film mi přišel možná až moc zdlouhavý, nedokázala jsem udržet pozornost, a tak z původních 5* snižuji na 4*. Něco mi tam na to plné hodnocení chybělo. (20.02.2010)