Cesta do fantázie

Bohatá, vskutku velmi bohatá dávka fantazie v jediném snímku. Některé scény doslova braly dech a já se přistihla, že u nich zírám na obrazovku s otevřenou pusou. Nejsem ale moc velkým příznivcem anime a možná proto nedokážu plně ocenit hloubku tohoto japonského příběhu. Dokonce i některé zdejší pohádkové bytosti mi byly na pohled nepříjemné. Teda kromě vyobrazení říčního boha, rochnícího se ve speciálních lázních a létajícího, bílého draka. Nechci ani říct, že bych se vyloženě nudila, to možná jen v některých pasážích, a to taky jen proto, že jsem všechny dialogy vnímala jako takové vlažné a nezáživné. Tomuto světu prostě natolik nerozumím, abych si dokázala japonské, animované filmy na maximum užít. 3,5* (28.02.2016)

80% - Je to třetí Miyazaki, co jsem viděl, a nějak se mi zdá, že se chlapík opakuje. Stejné motivy, stejné jednání klaďasů. Ehm... To je ale jediný důvod, proč nesáhnu k vyššímu hodnocení. Nádherná animace doplněná super Hisaihiho hudbou mi místy skoro vháněla slzy do očí, a celkový dojem jsem měl přesně takový, jako po "cestě do fantazie". Úspěch filmů studia Ghibli spočívá podle mě právě ve využívání skutečnosti, že jedině animovaný film má možnost ztvárnění nekonečné fantazie. Zkrátka kouzelné... (22.04.2006)

„Cesta do fantázie nepredstavuje návrat do minulosti, pretože v minulosti nikto ako Miyazaki filmy nerobil. Ale rovnako určite nie je ani predzvesťou budúceho vývoja, pretože je ťažké predstaviť si, že by niekto rovnakým spôsobom ako Miyazaki nakrúcal.“ Toľko úryvok z textu z publikácie "1001 filmov, ktoré musíte vidieť než umriete". Smutný, veselý no predovšetkým snový príbeh o dospievaní. Anime mi nič nehovorí (maximálne tak NINJA SCROLL), PRINCEZNÚ MONONOKE nepokladám za najlepší film roku 1997, pánovi Miyazakim nehovorím „druhý Walt Disney“ a neprepadol som ázijskej kultúre (ak nerátam drakov a KARATE KID). CESTA DO FANTÁZIE je však fascinujúcou prechádzkou po svete, ktorý vás uchváti a dôkaz, že ak máte dobrý príbeh, nezáleží na krajine výroby, žánru ani forme. Užite si návštevu mystických kúpeľov s ich nenapodobiteľne nežnými pocitmi a postavami, aké nikde inde už neuvidíte (ježibaba-orol, kotolník-pavúk, hrdze jediace farebné hviezdičky, tri skáčuce zelené hlavy). Mať takúto fantáziu je požehnanie. (19.05.2005)

Vidno že Miyazaki použil veľkú dávku svojej fantázie, čo viedlo nepochybne k peknému rozprávkovému príbehu. No osobne by som uvítal kratšiu stopáž fimu, ale v konečnom dôsledku nemám nič, čo by som filmu vytkol....................... Soundtrack Joe Hisaishi: 1. One Summer's Day ,2. A Road to Somewhere ,3. The Empty Restaurant ,4. Nighttime Coming ,5. The Dragon Boy ,6. Sootballs ,7. Procession of the Spirits ,8. Yubaba ,9. Bathhouse Morning ,10. Day of the River ,11. It's Hard Work ,12. The Stink Spirit ,13. Sen's Courage ,14. The Bottomless Pit ,15. Kaonashi [No Face] ,16. The Sixth Station ,17. Yubaba's Panic ,18. The House at Swamp Bottom ,19. Reprise ,20. The Return ,21. Always With Me, (18.06.2011)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)