Môj sused Totoro

S přibývajícím věkem mám Totora čím dál raději a zatímco dříve mi přišel kvůli své neustávající rodinné hřejivosti a dialogové tichosti jako jeden ze slabších kousků velkého studia s chlupáčem ve znaku, dnes si ho vážím právě proto. Pro bezelstnost dějově jednoduché zápletky, dojemnost těch nejmenších činů obou hrdinek a pro neodolatelnost, kterou tenhle povědomý svět skrývá. Chci být aspoň na jeden den Mei nebo Satsuki a potkat ve stromě spícího obříka nebo se svézt kočičím autobusem tam, kam nejvíc chci. (15.07.2007)

Hravý, kouzelný a ohromně pozitivní snímek s nádhernou animací studia Ghibli. Mimo jiné nabízí úžasnou scénou za deštivé noci na zastávce. i když... On nic jiného vlastně nenabízí. Celou stopáž kazí, a z atmosféry konstantně vytrhávají, dvě hlavní postavy sester. Tak nesympatické a uřvané nány to se jen tak nevidí a rozhodně neslyší. Viděl jsem japonský originál, americký dabing je prý v tomto paradoxně umírněnější. Obvzláště malá Mei proječí celých cca 86 minut a u mě osobně si "vykřičela" minimálně o * méně než bych býval dal. Aspoň má konečně pořádný důvod proč plakat, děvčátko jedno uřvané. (04.05.2005)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,700,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $45,829,440 //počet predaných kusov 2,164,509║ Animačne to je krásne skombinované aj keď nie až tak uletené ako iné kreslené filmy od Miyazakiho, len je škoda že príbehovo mi to vyznie trošku do prázdna. /60%/ (28.07.2009)

Jsem malá holčička, prší a já již trochu unuděně čekám na příjezd autobusu, pozvednu víčka a božínku to je neuvěřitelné – co to tam stojí ? - Dle mého názoru je Můj soused Totoro jeden z nejjaponštějších a také nejdospělejších Mijazakiho filmů. Určitěje dospělejší než dobrodružná Naušika či Mononoke. (To říkám s veškerou úctou k nim.) Totoro – je méně narativní a mnohem více pocitový příběh. Je založený na náladě jednotlivých okamžiků. Důležitý není celek - nenechte se zmáhat uvažováním kam to spěje a kdy už to tam dospěje. Naopak podstatné jsou jednotlivé chvíle a jejich emotivní zabarvení. Mijazaki, který vždy rád plnil své filmy odkazy na evropskou minulost, zde zůstal věrný čemusi intimně blízkému – japonské rodině. Pomalé budování atmosféry se skládá z mixu odloučení a melancholického smutku náhle prozářeného extatickou radostí, přídechu tajemství a tajemna. Důvěrně známá krajina dětství, v níž ti malí žijí a nám dospělým zůstávají alespoň nezřetelné vzpomínky. Věřím, že tenhle film může být srozumitelný každému – dětem i dospělým. A ta scéna na zastávce autobusu je možná nejlepší scénou v dějinách anime tvorby. PS: Ok. Napřed jsem to chtěla ignorovat, ale už je těch lidí mnoho. Všem těm, kteří tvrdí, že Mei je moc uječená, chci vzkázat, že zřejmě nikdy nevychovávali batole. Anebo se setkali s nějakým zvláště bezproblémovým. Mně přišla Mei naprosto realistická a právě vychovávám druhé. Mimojiné: Stále mě dojímá scéna s kukuřicí a kozou. Koza je pro maličkou Mei adekvátní obludou, proti které musí za každou cenu ubránit kukuřici. Ta má totiž uzdravit maminku a symbolizuje vlastně maminčin návrat domů. I když je ta koza děsivá, kukuřice se nesmí vzdát a musí ji mamince doručit, protože je zárukou jejího návratu. PS. PS. : http://www.rejze.cz/recenze/totoro.html - tady o čem to podle mne je. (19.08.2006)

Nejbáječnější příklad zábavného optimismu! Z Tonari no Totoro prýští všemi směry dětská nevinnost, hra a radost takovou silou, že ve mně pět minut po začátku filmu společně uhasily veškerý pesimismus a mrzutou náladu. Jakmile se dvojice roztomilých dívčích sester poprvé rozesmála a začala skotačit po louce, můj obličej prozářil tak tupý úsměv od ucha k uchu, až mne to zaskočilo. A nebránil jsem se mu! Tento snímek je pravým opakem filmů, jako je např. Requiem za sen nebo 21 gramů - těch nejsyrovějších depresivních příběhů. Všemu také pomáhají hodně veselé barvičky a děj, situovaný do panenské, kouzelné přírody. A když už jsem si myslel, že mne nedokáže nic překvapit, objevil se na scéně rozkošný Totoro se svými vtipnými, imbecilními, infantilními výrazy, začal poskakovat s deštníkem po lese jako bláznivý skřítek v těle sloního monstra anebo se smát jako zhulený teenager, a já věděl, že vtipnější animák jsem doposud neviděl. BOMBA! (Ale táta koupající se se svými dcerami v pidivaně byl trochu mimo mísu. WTF?) (08.09.2009)