Môj sused Totoro

Je to samozřejmě strašně roztomilé a vyloženě kouzelné v každém momentu, samotný příběh je ale tak prostý až banální, že mám k nějakému nekritickému nadšení daleko, a ve srovnání s pro mě dokonalou Cestou do fantazie se mi tento starší Mijazakiho film jeví jako slabší a trochu i nudný, byť stále velmi hezký a vhodný pro celou rodinu - ačkoli v mém případě už asi bylo příliš pozdě, abych mu ještě v mém věku dokázal dokonale propadnout. Možná kdybych to viděl v dětství, bylo by to jiné, ale tehdy jsem o těchto krásných animácích od studia Ghibli neměl ani tucha, bohužel. Každopádně se mi u toho idylizovaného obrazu dětství zabydleného kouzelnými bytostmi honilo hlavou, zda tohle filmové opium není až moc opojné a svým způsobem falešné, protože za á kdo z nás kdy měl tak bezstarostné dětství? (jsem skoro v pokušení si myslet, že nikdo) a za bé mi u toho filmu bylo jasno, že každý jeho divák ihned zatouží po vlastním kouzelném Totorovi a kočkobusu, a mně tohle univerzální toužení po nějakých filmových příšerkách vždycky přišlo tak nějak hloupé (podobně jako jsem kdysi nedokázal uvěřit názoru, že každé dítě si přálo chodit na stejnou školu kouzel, jako Harry Potter, protože já jsem nikdy po ničem takovém netoužil), protože si prostě říkám, jestli jedna reálná kočka z útulku není stokrát lepší, než seberoztomilejší japonské anime zvířátko? Takže možná lze v mém případě mluvit i o jisté kulturní propasti, umocněné tím, že jsem to zhlédl v původním japonském znění s českými titulky, a celkově jsem se prostě asi na ten film nedokázal naladit a propadnout mu tak, jako jiní, což mě trochu mrzí, ale ten příběh skutečně považuji za velmi slabý. (29.11.2021)

Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky.   Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem.   Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah.   Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět.   Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... (04.12.2021)

Miyazakiho filmy se nedají seřadit do stupnice top. Záleží na vkusu. Všechny jsou na 100%. Totoro byl pohodový, s úžasnou animací, pěknou hudbou. Příjemná sonda do života japonské rodiny. Nejen pro děti, ale pro všechny, kdo mají děti a pamatují si, jak to vypadalo, když byly malé (moje žena se usmívala třeba ve scéně, kdy Mei spí poodkrytá a nakřivo - prohlásila, že si Miyazaki výborně prostudoval chování a pohyby malého dítěte). ■ P.S. Po varování z této diskuse jsem si pustil angličtinu. Hej, v japonštině je ta holčička trochu víc uřvaná :). ■ P.P.S. Moje jedenáctiletá dcera chce kočičí autobus (a s ženou jsme chvíli diskutovali, kolik má ta kočka vlastně nohou). ■ Doplnění 19. 8. 2009: Naše šestnáctiměsíční prťata tento film doslova milují (už asi měsíc a půl). Jsou schopná třičtvrtěhodiny sedět a koukat! Vyžadují ho 3x denně!!!!!! ■ Doplnění 28. 9. 2009: Aktuálně stačí už jen jednou denně, v pruběhu některých scén odbíhají. (21.05.2009)

Jsem malá holčička, prší a já již trochu unuděně čekám na příjezd autobusu, pozvednu víčka a božínku to je neuvěřitelné – co to tam stojí ? - Dle mého názoru je Můj soused Totoro jeden z nejjaponštějších a také nejdospělejších Mijazakiho filmů. Určitěje dospělejší než dobrodružná Naušika či Mononoke. (To říkám s veškerou úctou k nim.) Totoro – je méně narativní a mnohem více pocitový příběh. Je založený na náladě jednotlivých okamžiků. Důležitý není celek - nenechte se zmáhat uvažováním kam to spěje a kdy už to tam dospěje. Naopak podstatné jsou jednotlivé chvíle a jejich emotivní zabarvení. Mijazaki, který vždy rád plnil své filmy odkazy na evropskou minulost, zde zůstal věrný čemusi intimně blízkému – japonské rodině. Pomalé budování atmosféry se skládá z mixu odloučení a melancholického smutku náhle prozářeného extatickou radostí, přídechu tajemství a tajemna. Důvěrně známá krajina dětství, v níž ti malí žijí a nám dospělým zůstávají alespoň nezřetelné vzpomínky. Věřím, že tenhle film může být srozumitelný každému – dětem i dospělým. A ta scéna na zastávce autobusu je možná nejlepší scénou v dějinách anime tvorby. PS: Ok. Napřed jsem to chtěla ignorovat, ale už je těch lidí mnoho. Všem těm, kteří tvrdí, že Mei je moc uječená, chci vzkázat, že zřejmě nikdy nevychovávali batole. Anebo se setkali s nějakým zvláště bezproblémovým. Mně přišla Mei naprosto realistická a právě vychovávám druhé. Mimojiné: Stále mě dojímá scéna s kukuřicí a kozou. Koza je pro maličkou Mei adekvátní obludou, proti které musí za každou cenu ubránit kukuřici. Ta má totiž uzdravit maminku a symbolizuje vlastně maminčin návrat domů. I když je ta koza děsivá, kukuřice se nesmí vzdát a musí ji mamince doručit, protože je zárukou jejího návratu. PS. PS. : http://www.rejze.cz/recenze/totoro.html - tady o čem to podle mne je. (19.08.2006)

Jak to říkají ti Japonci? Kawaiiiii :-) Takový pěkný filmík, veseloučký, mioučký, něžňoučký s ukázkou lidového náboženství a pevnými, neotřesitelnými vztahy mezi rodinnými příslušníky a i se sousedy (ať už se jmenují Totoro či nikoliv). Začátek byl pro mě těžko zkousnutelný, neb jsem měla docela chuť na nějakou akci, tady se dočkáme tak leda běhání, přesto výsledný dojem byl velmi pozitivní, za což jsem ráda. Nejkrásnější byl stejně kočkobus, toho bych chtěla domů! (14.06.2009)