Škola otců

"Co my jsme to vlastně za lidi? Bijeme člověka do hlavy a pak se divíme, že nevydrží." Za svou odvážnost a bezvýchodnost film po roce 1969 však také skončil v trezoru, ostatně jako většina Helgeho filmových prací. Škola otců je snímek bez jakéhokoliv patosu a melodramatu, nadčasově vyznívající v jakékoliv době. Mistrovské a zároveň i nejlepší dílo Ladislava Helgeho, byť je to teprve jeho prvotina. Karel Hoger v roli učitele Pelikána, který přichází z Brna na vesnickou školu a jehož zásady se nelíbí bezpáteřnímu řediteli školy ani rodičům dětí, které učitel Pelikán vyučuje. Jsou totiž všichni zvyklí, že děti dostávaly od předchozího učitele (Ladislav Pešek) samé dobré známky, hlavně aby pověst školy byla ta nejlepší. Pelikán má svoje poctivé praktiky a nechce uhýbat ani řediteli, ani nikomu jinému, čímž si samozřejmě poštve lidi proti sobě. Jediná nejmladší učitelka (mladičká Blažena Holišová, jejíž to byl debut před kamerou) mu důvěřuje. Ladislav Helge v každém svém filmu dokázal parádně pracovat s charaktery jednotlivých postav a vždycky mu šlo o psychologii lidských osudů. K tomu pokaždé dokázal obsadit charakterní a výrazově odlišné herce, kteří dokázali ze svých postav vykřesat maximum bez nějakých trapných příkras. I v tomto filmu je herecká liga špičková, mezi všemi ostatními vyniká Rudolf Hrušínský v roli opilce Mlčocha, který je nalitý v každém záběru. Musím konstatovat, že i práce s dětskými představiteli neměla chybu, jsou zcela přirození, jakoby opravdu byli herci. To je na filmu většinou to nejtěžší, v tomto případě utáhnout dokonce celou třídu dětí. Klobouk dolů. Krásnou práci odvádí i zkušený kameraman Ferdinand Pečenka a hudební skladatel Gustav Křivinka. Po dramaturgické stránce není absolutně co vytknout, příběh a napětí se stupňuje každým okamžikem. Dokonalý film, který by si zasloužil častější reprízování. Aspoň že tv ART vysílá takových filmů více, za což jim patří veliké díky!! (13.01.2019)

I v těch letech padesátých našla se občas perla v moři kalu. Trampoty učitele v Mikulově, kde si občané postavili školu, aby v ní jejich děti mohli dostávat jedničky, a nový pan učitel jim to kazí. Karel Hoger ztvárnil svého učitele tak dokonale, že okolí mu už jen přihrává. Konec je sice malinko agitačním poselstvím budoucím generacím, ale s ohledem na rok výroby to lze bez problémů opomenout. Celý film jsem si doslova užíval, jak dobře je to natočené. 90% (09.01.2012)

Škola otců je jedním z několika problémových sociálně-kritických filmů z 50. let, kterému zasadila krutou ránu konference v Bánské Bystrici, když ho v roce 1959 zakázala. Naštěstí dnes nemá divák potíže se k tomuto tematicky ožehavému filmu dostat. Ideologický spor mezi jednotlivcem v podobě prozíravého a oduševnělého učitele a společností, která se snaží jakýkoli náznak názorové revolty potlačit, dokáže zaujmout i dnes. Tento snímek disponuje jak atraktivním tématem tak vynikajícím výkonem Karla Högera v hlavní roli, přičemž bych ještě vyzdvihnul menší roličku Ladislava Peška. Zkrátka velice odvážný snímek, který vzniknul bohužel v době, která filmům podobného ražení rozhodně nepřála. (05.07.2015)

„Jací mi jsme to lidi, bijeme člověka po hlavě a když nevydrží, divíme se… Byla měkká ta hlava.“ Závěrečná slova starého učitele v podání Ladislava Peška vyznívají i dnes poměrně nadčasově . Tak jako ostatně celý tento film. I když se přiznám, že mě trošku překvapilo, že už v padesátých letech tu byl onen nešvár dnešní doby, kdy spousta rodičů sráží autoritu učitelů a kdy někdy i dost nevybíravě tlačí na školu, aby jejich děti měly co nejlepší známky. Mám učitelku v rodině, tak vím o čem mluvím… Svět se zjevně nezměnil ani v přístupu některých ředitelů, kteří dnes, tak jako v době o níž vypráví tento film, hájí svůj podlézavý přístup vůči rodičům slovy: „Záleží mi na pověsti školy, to přeci není nic špatného.“ Postava učitele Pelikána v typickém pojetí Karla Högera je příkladem statečného člověka, který se nebojí říkat druhým do očí nepříjemné pravdy („postavil jste jim vy, učitel, příklad nepoctivosti“), ale který si zároveň svou spravedlivostí a lidskostí získá nakonec na svou stranu i své žáky. Přesto ani to nestačí….Nestačí ani, když okresu vládne uznalý okresní tajemník, který dokáže přijmout i nepříjemnou pravdu o sobě („Vy sám máte největší vinu na tom, co Vašík udělal…“). Film tak na to, že jde o stále období 50. let, vůbec nevyznívá nikterak pozitivisticky. Spíše jde o poměrně otevřenou kritiku celospolečenských poměrů. (09.08.2018)

Docela slušný souboj o divákovy nervy. Od samého začátku mám pocit, že se mi chce utéct někam hodně daleko. Atmosféra totalitárního maloměsta versus Högerův naivní humanismus a vedlejší kritika sociálních poměrů na pozadí fascinující role Rudolfa Hrušínského. Není to úplně čisté a sem tam malinko přepjaté, ale duševní křeč mě opustila až se závěrečným odchodem hlavního hrdiny a následné vzpamatování mého já trvalo déle, než jsem předpokládal, takže ano. (30.03.2012)