Škola otců

Škola otců je s ohľadom na dobu vzniku veľmi zaujímavý, podnetný a hlavne odvážny film. Tí, ktorí zažili dobu pred uvoľnením v šesťdesiatych rokoch vedia, s akými prekážkami sa musel Ladislav Helge boriť, aby mohol svoje dielo vôbec dokončiť. Ale po viac ako pol storočí sú tieto zásluhy neaktuálne a zo Školy otců je síce zaujímavý, ale nadmieru polarizovaný film, v ktorom by si úlohu Pelikána mohol úspešne zahrať aj Sidney Poitier. Preto u mňa nedosiahol na úroveň mimoriadnych, výnimočných filmov. (31.10.2014)

"Škola otců" je první samostatný celovečerní film mladého nadaného režiséra Ladislava Helgeho. Možná, že se někomu zdálo odvážným pokusem svěřit mladému pracovníku byť měl za sebou několik učňovských let u režiséra Krejčíka a dva roky práce na vybírání talentovaného hereckého dorostu - režii filmu, jehož námět čerpá ze žhavé problematiky současného života. Dnes můžeme říci, že tento pokus skončil úspěšně. "Školu otců" můžeme zařadit mezi nejlepší české filmy poslední doby. Umělecky je po všech stránkách (zejména scénáristicky, režijně a herecky) ucelený. Čeho si však na něm musíme vážit nejvíce, je jeho odvaha přistoupit k řešení aktuálních problémů našeho veřejného i soukromého života a hluboká humanistická tendence, prosta všech nadsázek a laciného kašulírování, kterou je toto zdařilé filmové dílo prolnuto. Filmový přehled 42/1957 (26.10.2007)

Po projekci v kině jsem se Školou otců o dost spokojenější než kdysi v televizi, a nebude to jen plátnem. Za prvé poslední dobou nakoukávám český hraný film 50. let poměrně důkladně, takže když narazím na tahle zvrácená schémata (ano, uznávám, že pořád přece jen schémata), dělá mi to dobře. Dokonce i konec mi tentokrát přišel skvělý. Myslím samozřejmě ten rozumnější ze dvou paralelních konců, jež film nabízí (ten, kterému patří i úplně poslední záběr). Za druhé jsem donedávna nemusela Karla Högera, zatímco teď zažívám přímo rozpuk högerofilie. Ta jeho sotva patrná mimika, to jeho téměř neslyšitelné "hm" – to je slast. (11.04.2012)

Neuvěřitelné, jak úžasný film mohl vzniknout v 50. letech. Osud člověka, co vybočuje z řady a nechce se zařadit, aby měl klid. Okolí na něj zpočátku hledí jako na podivína, exota, později si uvědomí jeho "nebezpečnost" a cílevědomě mu hází klacky pod nohy. Získává si jenom nevinné, ty, co nekalkulují, své žáky. Ač byli zprvu proti němu, jako jediní si uvědomují, co ve svém učiteli získali a co ztratí, když bude odejit. Skvost. (15.10.2011)

na školu otců jsem opravdu, ale opravdu natrefila jen náhodou při přepínání programů a jsem za to ráda. Ani neumím říct jak film na mě působil, jen vím, že ač myšlenka filmu byla jednoduchá tak herci se postarali o její charakter. Nemohu jen odpustit uříznutý konec. I mladí herci byli opravdu skvělí a o Hrušandovi a panu Hoogerovi nemluvě. Zajímavé. (15.10.2011)