Škola otců

I v těch letech padesátých našla se občas perla v moři kalu. Trampoty učitele v Mikulově, kde si občané postavili školu, aby v ní jejich děti mohli dostávat jedničky, a nový pan učitel jim to kazí. Karel Hoger ztvárnil svého učitele tak dokonale, že okolí mu už jen přihrává. Konec je sice malinko agitačním poselstvím budoucím generacím, ale s ohledem na rok výroby to lze bez problémů opomenout. Celý film jsem si doslova užíval, jak dobře je to natočené. 90% (09.01.2012)

Charakterní učitel v podání Karla Högera násobí zajímavý příběh o osudu pedagoga, který se odmítá podrobit zvráceným pravidlům, jež mají na svědomí rodiče, učitelský sbor a zejména ředitel školy (potažmo budovatelská společnost). Snímek ani po tolika letech neztrácí svou naléhavost a tvůrcům patří poděkování za to, jaké téma si vzali na mušku. Působivá záležitost. P.S. Lojzíka bych si vzala domů... (11.08.2018)

Překvapivě aktuální film nezapadá do škatulky padesátých let. 1) Inu, i dnes jde o "pověst" školy a o to, že učitelé nechtějí mít problémy a tak dávají dobré známky za nic._____ 2) Pár nesouvislých postřehů._____Zaujalo mě hlášení, které při vstupu náčelnictva do třídy podává pionýrka řediteli._____Ačkoli ve vzdoru, stále jsou děti velmi ukázněné._____Tři ne-pionýři závistivě ve skrytu za keři pozorují činorodé pionýry._____Moudrý a osvícený předseda ONV (okresního národního výboru) skousne i ostrou kritiku učitele._____ 3) Prvního filmového scénáře 35letého Ivana Kříže se ujal jako své prvotiny 30letý Ladislav Helge._____ 4) Výbornému hereckému obsazení kraluje Karel Höger (nekonformní učitel Pelikán). Své si odvedl i 37letý Rudolf Hrušínský (reakcionář opilec Mlčoch)._____ 5) 13letý Aleš Košnar (syn předsedy ONV Vašík Janouch) byl pěkný kluk. Stejně tak i Petr Adámek (Mlčochův syn Lojzík)._____ 6) Konec "ani ryba, ani rak" dobře vystihuje schizofrennost tvůrců. Co asi chtěli vyjádřit, říci nesměli. Co směli, nestačilo. I tak si film vysloužil dvacet let odpočinku v trezoru. (04.02.2018)

"Co my jsme to vlastně za lidi? Bijeme člověka do hlavy a pak se divíme, že nevydrží." Za svou odvážnost a bezvýchodnost film po roce 1969 však také skončil v trezoru, ostatně jako většina Helgeho filmových prací. Škola otců je snímek bez jakéhokoliv patosu a melodramatu, nadčasově vyznívající v jakékoliv době. Mistrovské a zároveň i nejlepší dílo Ladislava Helgeho, byť je to teprve jeho prvotina. Karel Hoger v roli učitele Pelikána, který přichází z Brna na vesnickou školu a jehož zásady se nelíbí bezpáteřnímu řediteli školy ani rodičům dětí, které učitel Pelikán vyučuje. Jsou totiž všichni zvyklí, že děti dostávaly od předchozího učitele (Ladislav Pešek) samé dobré známky, hlavně aby pověst školy byla ta nejlepší. Pelikán má svoje poctivé praktiky a nechce uhýbat ani řediteli, ani nikomu jinému, čímž si samozřejmě poštve lidi proti sobě. Jediná nejmladší učitelka (mladičká Blažena Holišová, jejíž to byl debut před kamerou) mu důvěřuje. Ladislav Helge v každém svém filmu dokázal parádně pracovat s charaktery jednotlivých postav a vždycky mu šlo o psychologii lidských osudů. K tomu pokaždé dokázal obsadit charakterní a výrazově odlišné herce, kteří dokázali ze svých postav vykřesat maximum bez nějakých trapných příkras. I v tomto filmu je herecká liga špičková, mezi všemi ostatními vyniká Rudolf Hrušínský v roli opilce Mlčocha, který je nalitý v každém záběru. Musím konstatovat, že i práce s dětskými představiteli neměla chybu, jsou zcela přirození, jakoby opravdu byli herci. To je na filmu většinou to nejtěžší, v tomto případě utáhnout dokonce celou třídu dětí. Klobouk dolů. Krásnou práci odvádí i zkušený kameraman Ferdinand Pečenka a hudební skladatel Gustav Křivinka. Po dramaturgické stránce není absolutně co vytknout, příběh a napětí se stupňuje každým okamžikem. Dokonalý film, který by si zasloužil častější reprízování. Aspoň že tv ART vysílá takových filmů více, za což jim patří veliké díky!! (13.01.2019)

Filmová paralela k politickým procesům 50. let pojatá stylem propagandistických filmů. Od budovatelských snímků se "Škola otců" liší pouze myšlenkami, které hlásá, ale jakým způsobem je předává, se naprosto shoduje s dikcí manipulačních filmů - od agitační tezovitosti přes formální unylost po toporné herectví (děti v mnoha scénách vypadají jak převzaté z "Kukuřičných dětí" a vedoucí pionýrů svou vypjatost projevuje v gestech na hraně parodie). Nazáměrnou zábavnost stupňují úvodní pedofilně vyznívající sekvence ze třídy. (12.12.2009)