Temná voda

Zklamání. Další japonská duchařina do party filmů jako jsou Kruh, Oko či Nenávist, bohužel slabší než kterýkoliv z těchto tří. Vezmu to postupně a začnu pozitivy: Dům, ve kterém se film odehrává, má sám o sobě slušnou atmosféru. Jeho temné chodby jsou to poslední, co by mě přinutilo k nastěhování se do něj (hle, jak je šedivost starých paneláků zdatným hororovým prostředím). Standardně solidní je hudební podbarvení napjatých scén. Jako poslední pozitivum musím uvést závěrečnou půlhodinu, která se konečně snaží dostát faktu, že se díváme na horor. Co se nepovedlo: dějově není o co stát, nedočkáme se s jedinou malou vyjímkou ani žádných zajímavých zvratů či vyvrcholení, lekačky a děsivé scény jsou průhledné. Sociální podtext mohl být zajímavěji využit, naneštěstí ani on ale nemá šanci oživit přímočarý, předvídatelný a jednoduchý průběh filmu. Trestuhodně nevyužitá zůstává voda jakožto hlavní zdroj tajemna (kromě již zmíněné poslední půlhodiny). Verdikt: Pokud jste ještě mnoho asijských duchařin neviděli, možná neuvidíte Temnou vodu v tak černém světle, nicméně pokud pro kouzlo podobných hororů cit nemáte, nebo jste touhle vlnou už přesyceni... podívejte se po něčem jiném. (20.05.2007)

Po Ringu som opätovne riskol ďalší Nakatov výtvor a vďaka bohu sa nekonalo žiadne sklamanie - práve naopak. Priznávam, že spokojnosť je dokonca o nejaký malý kúsok väčšia než v prípade toľko ospevovaného, pôvodného Kruhu (1998). Pomalé budovanie atmosféry, menšie množstvo "lakačiek", ktoré však boli o to intenzívnejšie a desivé prostredie snímku zarčujú kvality pre každého diváka, ktorý dokáže strpieť pozvoľna plynúci dej - občas však bohužiaľ naťahovaný ako guma v trenkách. Oproti Ringu (1998) Nakata využil (stále) depresívno sychravé prostredie a dobre vsunuté tóny desu. Práve tieto dve drobnosti vyzdvihujú kvality Temnej vody do nadpriemernej výšky. Viac tu (31.01.2011)

Je to celkom dobrý japonský horor. Má zaujímavý príbeh o čerstvo rozvedenej žene s dcérou, ktorí sa presťahujú do nového bytu, ktorý má ale čím dalej viac rozmočený strop z bytu nad nimi a zároveń všetko nasvedčuje tomu, že obe vidia ducha nezvestného dievčaťa. So spracovaním som spokojný, vôbec nenudí a pritom sa film prakticky celú hodinu len rozbieha, hororových prvkov je v tejto časti len veľmi málo, ale aj bez toho film dokáže zaujať. A zvyšok filmu je už samozrejme hororovejší a to hlavne rapídnym pribudnutím prvkov typických pre japonské duchariny. Po hororovej stránke tento film nie je moc výrazný, napätia tu moc nie je, to nastane až v poslednej tretine a síce atmosféra sprevádza film väčšina času, ale nie je moc silná, pôsobí hlavne dojmom, že niečo nie je v poriadku. Dosť ma tu zaujal úplný záver, ktorý nie je šokujúci, ale myslím, že je originálny a rozhodne zaujímavý. Prostredie filmu je zvolené dobre a ani postavy filmu nesklamú. Temná voda určite nepatrí medzi špičku japonských ducharín ako horor ani moc nepôsobí, ale mne tento štýl filmu sadol a aj tento film ma hlavne príbehom zaujal, takže som spokojný. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 71%. (02.04.2010)

Před lety jsem si řekla po jedné velmi zajímavé přednášce, že bych japonských hororů mohla vidět více. Zajímavý žánr to je, ale přes deset filmů jsem se nedostala a myslím, že mi to stačí. Nebráním se ničemu, ale potěšení mi zrovna tohle nedává. Ačkoli v tomto případě byla opravdu zajímavá pointa... Matčina oběť. (25.07.2009)

Výtečný Nakatův kousek, jenž je trochu jiný než většina duchařin. Nestaví na lekačkách, kterých je v něm pomálu, ale na skvělé, pozvolna na povrch prosakující mrazivé atmosféře, jež je mistrovsky dotvářena hodně zneklidňujícími zvuky a náznaky. Duch je tu téměř po celou dobu tušený, než viděný, a to je pro film jen dobře. Děj je sice pomalu plynoucí a předvídatelný, ale to mi nijak zvlášť nevadilo, neboť jsem stejně měl z téměř celého filmu pěkně nepříjemný pocit. A o to přece u horroru jde. Takže spokojenost. (22.08.2005)