Temná voda

Humbuk kolem japonských duchařin, už je dávno pryč, takže se můžu bez jakýhokoliv hajpu mrknout na jeden z Nakatových zásadních počinů. Jedenáctá hodina v noci je na takovou záležitost tak akorát, tak šup s dvd do přehrávače... A že to stálo za to. Decentní styl vyprávění a krásná kamera, jednoduchej, ale působivej příběh, sympatická herečka v hlavní roli a její roztomilá (v tom nejlepším smyslu slova) filmová dcerka, a hlavně pomalu houstnoucí atmosféra, gradující až do vynikajícího finále. Delikátní záležitost. (29.03.2010)

Ďaľší tuctový horor s dievčatkom, ktorému sa niečo hrozivého stalo a teraz sa v zduševnenej podobe vracia navštevovať svojich o nejaký ten kus živších kolegov. Nič viac nič menej, proste nič prevratného. Horšie je ale to, že aj napriek tomu, že sa tvorcom podarilo nastoliť pomerne hustú atmosféru, skoro nikdy nepríde ku klimaxu a tak sa teda nedočkáme veľa lakačiek. Čakal som určite omnoho viac (29.10.2006)

http://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0 Tak o tomhle ten film fakt není, ovšem klip je to krásný... K "Dark Water": Japonce a její dcerce v baráku kape na karbid, vlastně na hlavy, a na zdi se dělá plíseň! Já na to v minulém bydlišti vzala Savo, ale nakonec pomohlo až zateplení fasády polystyrénem. Ale to téhle nažloutlé mikrorodince nikdo neřekl, proto holky musí koukat, jak se ten hnusný flek zvětšuje a nakonec se nechat komplet vytopit! Já prostě ty japonské filmy nějak nemusím, nevyhovuje mi zběsilé tempo invalidních šneků a přehnaný důraz na imho bezvýznamné detaily. Navíc se blbě orientuju v těch plochých, šikmookých tvářích - skoro ještě hůř, než v Japonci kreslených mangoksichtech s mlýnskými koly místo očí. Ale mrazivou atmosféru "Temné vodě" upřít nemůžu a za to filmu nacákám celých 59%. (14.09.2011)

Zklamání. Další japonská duchařina do party filmů jako jsou Kruh, Oko či Nenávist, bohužel slabší než kterýkoliv z těchto tří. Vezmu to postupně a začnu pozitivy: Dům, ve kterém se film odehrává, má sám o sobě slušnou atmosféru. Jeho temné chodby jsou to poslední, co by mě přinutilo k nastěhování se do něj (hle, jak je šedivost starých paneláků zdatným hororovým prostředím). Standardně solidní je hudební podbarvení napjatých scén. Jako poslední pozitivum musím uvést závěrečnou půlhodinu, která se konečně snaží dostát faktu, že se díváme na horor. Co se nepovedlo: dějově není o co stát, nedočkáme se s jedinou malou vyjímkou ani žádných zajímavých zvratů či vyvrcholení, lekačky a děsivé scény jsou průhledné. Sociální podtext mohl být zajímavěji využit, naneštěstí ani on ale nemá šanci oživit přímočarý, předvídatelný a jednoduchý průběh filmu. Trestuhodně nevyužitá zůstává voda jakožto hlavní zdroj tajemna (kromě již zmíněné poslední půlhodiny). Verdikt: Pokud jste ještě mnoho asijských duchařin neviděli, možná neuvidíte Temnou vodu v tak černém světle, nicméně pokud pro kouzlo podobných hororů cit nemáte, nebo jste touhle vlnou už přesyceni... podívejte se po něčem jiném. (20.05.2007)

Slušná asijská duchařina, která ovšem nepatří mezi to nejlepší co nám Japonsko nabídlo. V žádném případě se to nedá srovnat s Kruhem nebo Nenávistí. Tohle je druhá liga. Pointa příběhu je dobrá, stejně tak se tu občas objeví i dost mrazivá atmosféra, ale najde se tady i několik naprosto nudných pasáží a zbytečné natahování děje. Herecké výkony jsou v normě, jenže na to aby z toho byla bomba to rozhodně nestačilo. (07.07.2008)