Ring

Snad poprvé v historii se mi líbil remake více než původní Japonský originál. U remaku jsem měl neustále strach, atmosféra byla šílená a herci fantastičtí, ale v originálu mi tohle všechno scházelo. Až na dvě scény jsem se nudil a to se mi u Japonských hororů nestává. Navíc u Ring jsem čekal, že se strachy po*eru. Nestalo se. (14.02.2012)

Jak tak koukám, tak mám úplně jiný vkus než většina hodnotících. Atmosféra? Moc se jí nekonalo. Že by přišel nějaký strach? Ale no tak, mnohem více jsem se bála u americké verze (ano, je to tak). Hlavní postava byla na můj vkus někdy až moc hysterická. Bohužel, film se mi moc nelíbil. Četla jsem knihu, i její pokračování, takže se nekonal moment překvapení. Jsem zklamaná, protože jsem se opravdu chtěla bát a ono nic. Znám lepší japonské horory, co se atmosféry týče. Pro mě byl film nemastný neslaný. Jediné velké plus má u mě OST. Myslím, že bez něj by skončilo v propadlišti dějin. Navíc *!!SPOILER!!* konec je sice stejný jako v knize, ale tady jsem se musela smát - pojď, pojedeme zabít dědečka... (04.12.2011)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

Paráda, nedokáži si představit nic lepšího před spaním na dobrou noc :-) Kruh jsem prvně viděl kdysi ten americký v kině a nebylo to vůbec špatné. Posléze ze zájmu jsem shlénul i ty tři japonské abych si doplnil "vzdělání" - jenže tehdy ještě prakticky neposkvrněn asijskou tvorbou jsem nebyl schopen docenit jejich styl práce. Takže nyní s odstupem asi 13 let již jako jedinec se slušně rozvinutou diagnózou choroby zvané asiofilie (ach ty jejich krásné ženy...) si pouštím Kruh znovu a oceňuji kvality tohoto snímku. Miluji atmosférické horory, neviditelné zlo, napětí, drobné lekačky, tajemno, záhady, všudypřítomný strach a tíseň bez potoků krve - a přesně toto Kruh nabízí, děj vás zcela pohltí a zvuková stránka je úchvatná - nádherná práce (zejména 5.1. DTS má něco do sebe) a ač vám občas ty nepříjemné zvuky až trhají uši, hororové a tísnivé atmosféře přispívají nemalou mírou. (03.07.2016)

Japonský Ring je jednodušší a přímočařejší než jeho americká podoba, hlavní hrdinové jsou skutečně celých sedm dní vyděšení z osudu, který je čeká. Samotný příběh je trochu jiný, pro mě osobně zajímavější ve vzpomínkách na doktora a jeho výzkumy. Víc se mi líbil i samotný závěr. Pravda je, že americký je možná děsivější, ale vzhledem k tomu, že jsem ho viděla dřív, je to asi pochopitelné. (08.05.2005)