Den pro mou lásku

Ani po letech neztratil film na působivosti. Po vizuální stránce výjimečný. Hodně atmosféře pomohla scéna bytu - jeho dispozice a barevnost, resp. všudypřítomná bílá barva. Skvělá hudba, výjimečná Marta Vančurová, výborný Harapes a Šejbalová. A Emmě Černé v roli lékařky stačila minuta na plátně, abyste si ji dlouho pamatovali (12.09.2023)

... neboť není na světě větší hrůza, než smrt vašeho dítěte. Prázdnota na vás vycení zkažené zuby. Není vůle žít, není síla umřít. Vše zešedne a znehybní, mysl se topí v olejnatém jezeře, jen samé skvrny a šmouhy, jen divné a smutné obrazce, jako na špatně vytřené podlaze po malování. Ne rozumem, ale srdcem je třeba. I když je to tak neskonale těžké, je to jediný způsob, jak svému dítěti prokázat lásku. Nechat ho jít. Udělat si místo v srdci pro další život. Neboť i vaše holčička vás milovala. Jestli se teď opravdu odněkud dívá, určitě by chtěla, abyste vy, její rodiče, byli šťastní. „Půjčím miminku všechny svoje hračky.“ (24.07.2014)

Zhlédnutí po delším časovém odstupu ubralo z mého někdejšího nadšení. Prostředí téměř pohádkově nereálné (mimochodem s něčím podobným pracovala Poledňáková především ve filmu S tebou mě baví svět i ve Velrybách), zasazené do jakéhosi bezčasí. Harapes nebyl pravděpodobně vybrán kvůli svým hereckým schopnostem, ale kvůli vizáži (a ruku na srdce, srovnejme jeho výkon s úrovní současných "herců", byť jeho předabování byl krok vedle. Vančurové i ostatním může současná herecká garnitura jen tiše závidět. Ovšem Hapkova hudba mě značně iritovala. (02.03.2019)

Na mně vždycky působil jako prvoplánový tah na bránu, takže nemohu dát víc. Vadil mi předabovaný Harapes, to byly tehdy zvyky. Když už jej chtěli jako umělce, neměli mu šroubovat ten hlas, myslím, že to byl Klem, ale ruku do ohně bych za to nedala. I ten Hapka, ač jej miluji, mi připadal tak nějak kolovrátkový a podbízivý. Prostě měl dohnat k slzám a povedlo se mu to, ale do mých nej nikdy patřit nebude. (27.05.2008)

Keď som videl tento film niekedy dávno s mamou, išiel ju z neho trafiť šľak. Vôbec sa jej ako matke nečudujem. Ja som sa naňho dokázal aj dnes pozerať s odstupom, takže až tak depresívne na mňa nepôsobil. Herz rozpráva príbeh o strate jedinej dcéry mladého manželského páru viac pomocou obrazu a hudby, ako prostredníctvom hercov a ich dialógov. To bude asi aj dôvodom tak rôznorodého hodnotenia, smrť v rodine predsa prináša výlevy zúfalstva a hercom životné úlohy. O ich pocitoch sa ale dozvedáme práve filmovou rečou a ich mimikou. Neviem, či je to ten najsprávnejší prístup, každopádne je to niečo iné a zaujímavé svojou symbolikou samoty. Deň pre moju lásku charakterizuje najma melancholická atmosféra a to aj v zobrazení tých šťastnejších dní mladého páru. 70%. (29.09.2013)