Denník Anny Frankovej

Mistrně natočený snímek, vystihující bezvýchodnost, bezradnost a sklíčenost lidí tísnících se v utajení v bytě nad dílnou jednoho amsterdamského domu. Anne je dospívající dívka, která snáší situaci ze všech obyvatel skrýše nejhůře. Celkem logicky, neboť chce poznávat svět kolem sebe a rozvíjet se a místo toho se dusí v nekonečných sporech s paní Van Daan, svojí matkou a nakonec i svým otcem. Tyto výbušné scény střídají Anniny vnitřní monology (knihu jsem nečetl, ale předpokládám, že to budou pasáže z Deníku), při kterých se člověk musí podivit, jakou inteligenci tato nešťastná dívka na svých 13 až 15 let má. Několik napínavých scén je věnováno situacím, kdy odhalení obyvatel skrýše bylo na spadnutí. Nejsilnější scéna zobrazuje jak obyvatelé přežívají spojenecké bombardování Amsterdamu. Několik scén je naopak plných naděje, ať už jsou to oslavy kapitulace Itálie v záři 1943 a zejména pak nadšení z vylodění Spojenců v Normandii. Vše ale směřuje k neodvratnému konci, a ač člověk ví, jak to dopadne po celou dobu, na konci nejde nebrečet. Nebrečet nad zbytečně zmařeným životem jedné inteligentní dívky a tisícům dalších, jí podobných, bezejmenných... 95% (24.10.2016)

Lea van Acken v hlavní roli výborná. Ocenila jsem, že se filmaři zbytečně nevyžívali v mizérii Anniny rodiny, ale zaměřili se hodně na její duševní a tělesný vývoj. Skvěle obsazená byla i její sestra Margot. Během závěrečných titulků v sále šustilo mnoho kapesníků. (22.10.2016)

Po obsahové stránce mne nic jiného než "válka je kurva nenapadá". Po té technické a formální se jedná o další vyvedený Německý kousek, ve kterém se naši západní sousedé směle vyrovnávají se svojí minulosti. Až do závěrečných patnácti minut, jde jen u umně natočenou revoltu jedné ambiciozní, sebevědomé dívky, která se však díky oné zasrané době odehrává na 80 metrech čtverečních. Adolescent, měnící se v ženu musí všechny radosti i strasti dospívání vměstnat pouze do několika místnosti a sdílet s lidmi, které by v normálním životě nikdy nepotkala. A ta závěrečná patnáctiminutovka vás spolehlivě rozseká. (08.11.2017)

Přijde mi, že 2.SV "proběhla" proto, aby mohli Němci v následných letech točit dokumenty a filmy o tom, co jejich předci napáchali. Nejeden dokumentární film o 2.SV je financován Německem a sami natáčejí válečné filmy, kde je současná generace proti zvěrstvům předešlých generací. V reálném životě se se mnou ani jeden Němec o Válce bavit nechtěl. Stydí se. Jeden můj známý z Berlína odvrátil kdysi na Vyšehradě tvář od výstavy fotek věnované panu Wintonovi.... Co se týče tohoto filmu, nebyla tragédie explicitní. Klaustrofobický pocit byl však stejně trýznivý, stejně jako pocit zmaru. Navíc když víte, jak to (bohužel) dopadne... A lidstvo se stejně nepoučí. Je to marný, svět se v pr@el obrací. (08.05.2023)