Deváté srdce

Juraj Herz natočil památného roku 1978 dvě depresivní "horrorové pohádky" jakoby zasazené do téhož světa. Deváté Srdce je z nich tou slabší, neboť sice má stejně jako její "dvojče" Panna A Netvor velice působivou atmosféru a nejen na pohádku pozoruhodné herecké výkony a za sebou rovněž jednu z vrcholných prací Petra Hapky (jímavé hlavní téma, děsuplný doprovod plesu nemrtvých, a k tomu jásavé a hravé podkresy honičky kejklířů s dráby), ale narozdíl od svého "dvojčete" bohužel oplývá také příběhem postrádajícím logiku a nějaké pochopitelné pozadí. Naštěstí právě díky hudbě, práci se scénou, a také díky opravdu monstrózně hnusnému Juraji Kukurovi alias hraběti Aldobrandinimu nebudete mít příliš kdy o těch nedostatcích přemýšlet (a pokud jste dítě, bude to jedno, protože se dalších pár let nebudete chtít podívat znovu;)). V celkovém srovnání je ale nutno říct, že jakkoliv je třeba scéna plesu v podzemním paláci dnes již historickým klenotem české kinematografie, má Deváté Srdce nemalé rezervy. Proto musím dát 70%, byť jsou to jedna z těch, na která se obtížně zapomíná. (05.09.2010)

Dojmy z filmu? Rozporuplné. BACHA SPOILERY! Pavelka (můj neoblíbený herec) zde vystupuje jako chudý student, chudý jo, to je vidět na první pohled, ale student? Pche! To byl Trávníček ve Třech oříškách úplný šprt proti němu. Pavelka se ze začátku chová spíš napřesdržku, oblbuje hodnou komediantskou dívku, pozve komedianty do hospody nemaje peníze a dělá ze sebe před hostinským debila když přijde na placení. Při zatýkání královským vojskem (které svou profesionalitou a neohrožeností dosahovalo kvalit vojska z pohádky S čety nejsou žerty) poničil veškeré prodejní stánky včetně zboží, už jen za to bych mu dal doživotí. Ve vězení dementně zneužívá svého kouzelného daru od komediantů - pláště neviditelnosti, k trapnému pohrávání si s žalářníky aby pak jako správný debil o plášť přišel a zpátky do žaláře naklusal. Jenže holt štěstí mu přeje, dostane pilník a už si to špacíruje zpátky ke komediantům. Tam ho naštěstí opět vyhmátnou a on v připosranosti přikývne na úkol vysvobodit princeznu ze zakletí. Filipovský (nejsympatičtější postava pohádky) mu hned vyzvoní jak to bylo s princezniným zakletím a už tradá v noci za unášenou princeznou do tajemného zámku. Po cestě vypadne chudák Filipovský z pláště (určitě za to mohl ten Pavelka) a hned ho drapne komando unášející princeznu. Na zámku "straší" švidravý Kukura s přehazovačkou a trsají tam na Hapkovy vypalovačky (hudba je nejsympatičtější stránkou filmu). Potom následuje kardioamputace Filipovskému, která proběhla tak rychle, že jsem to ani nepostřehnul. Naštěstí Kukura pro plynulost děje vyzvoní do éteru jak oživit předchozí bývalé "srdcaře" a Pavelka to naštěstí pochopí a začne ve správnou chvíli oživovat. Následuje malý zádrhel v hledání cesty ven ze zámku, ale v pravou chvíli se zmátoří dar od komediantky v podobě kompasu s červenou LEDkou. A potom už jen samá pozitiva a sociální jistoty......bohužel ne, z princezny se vyklube kráva, která je na prachy a vysvoboditel z pozice chudého studenta ji nezajímá (dobře mu tak, kdyby něco rozumného vyštudoval místo lelkování a vandalství, třeba by se na něj nevyprdla). Takže Pavelka dostane kopačky a dojde mu, že už má šanci jen u bodré komediantky. Ta jakmile ho uslyší, okamžitě přeruší své vystoupení, zahodí loutky a následuje srdcervoucí slow motion setkání. Dodatek - některé scény jsou tak temné, že bylo vidět jen logo televize. (12.06.2010)

K filmu jsem se vrátil po mnoha letech. Pamatuju si, že jako malý jsem se víc bál Filipovského šaška, než samotného Aldobrandiniho a že mě pokaždé fascinovaly úvodní titulky, kde vyskakoval jeden kostlivec za druhým. Pohádka určitě není pro děti, atmosféra, kterou Herz ve filmu nasadil funguje doteď pěkně ponuře a samotný děj taky není nijak pozitivní. Sice to skončí dobře, jak většina pohádek, ale i tak se hlavní hrdina musí dostat přes astrologovu oratoř, kde má stůl pro své oběti, kterým bere srdce a následnou zeď, plnou sklenic s bušícími srdci. Na mě film v závěru nezapůsobil, tak jak jsem si myslel a místy jsem se trochu nudil (a brutálně mě tankovala ta piha a šilhání, které obsahovala postava Aldobrandiniho) tudíž se ani záporák nedal brát moc vážně. Je to na hraně, a to hlavně kvůli atmosféře a dětské nostalgii. 68% (30.12.2016)

Oproti Panně a netvorovi, kterou točil souběžně s touto, mnohem pohádkovější pohádka. Jde na ní docela vidět, jak byla šita horkou jehlou. I ona má ale několik klasicky Herzovských strašidelných momentů. Hrabě Aldobrandini mi vždycky připadal hrozně směšný, hlavně když si rovnal oči při hypnóze, ale Filipovský a Přeučil mi vžycky naháněli strach, ti jsou strašidelní, až to hezké není. A danse macabre má neskutečnou atmosféru. (15.01.2014)

Pohádka s trošku nesmyslným začátkem, zřejmě se chtěl Herz trošku blýsknout manýristickým přístupem, když už to má být o alchymii. Trochu se to minulo účinkem, výsledkem je spíš chaos a tudíž nůďo. Druhá půle ale není tak zlá a konce se nakonec dočkáme včetně dobrého konce, kdy láska zvítězí nad zlem a nenávistí. 60% (10.12.2015)