Deváté srdce

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)

Nechybí krásná princezna, sympatický mladík v podání Ondřeje Pavelky ani nechutný záporák (Juraj Kukura). Ale pohádka? To opravdu ne, marně byste tu hledali špetku naděje a optimismu, všechno je tak temné a podkreslené démonickou hudbou. Komedianty nemám ráda ani v reálu, natož ve filmu. Ovšem síň času je dost depresivní. Dlouho jsem váhala nad hodnocením, ale ty loutky a divadlo mě opravdu iritovaly. A pro princeznu to asi zas tak dobře nedopadlo ;). (11.09.2010)

Porovnanie s Pannou a netvorom vychádza pol na pol. Tento film je oveľa temnejší, pre deti až nepozerateľný, pre dospelákov také nič. Ten druhý film je lepší, zaujímavejší a má aj pannu. Pardon, tak nič. Hrala tam Studenková. Žiadna panna. (01.12.2023)

V nedávném rozhovoru pro Reflex Juraj Herz řekl, že při jeho pohádkách děti utíkaly z kina. S kým jsem se o nich (Panna a netvor a Deváté srdce) bavila, každý říkal, jak ho děsily a měl z nich strach, ale všichni si je pamatují. Asi opravdu nejsou pro děti, protože to nejsou úplně typické pohádky, přesto však v sobě mají velkou sílu a doufám, že budou strašit i další generace dětí. (18.06.2009)

Prvních čtyřicet minut je to spíš taková oslava potulných komediantů, oslava jejich svobody. Šíří svými pohádkami pravdu a nebojí se mocipánů (Kemr jako moudrý herec ryzího typu, který oslavuje Shakespeare v Hamletovi). Tím, že je nutno zachránit svobodu, zachránit herce, přesouvá se film do světa honosných kostýmů. Úlohu herce zde přebírá šašek (to známe z Werichových předscén). Zdá se, že se v této části Herz nechal inspirovat Dumasovým Josephem Balsamem (magie, elixír). Bohužel celý film je velice divadelní - postavy pronášejí své monology jako v Národním a masky jsou na první pohled viditelné. Trapná je honička na tržišti vrcholící spartakiádním výstupem Pavelka versus dva biřici (rvačka by neměla vypadat tak secvičeně), A tak zbývá hra s atmosférou - Hapkova kolovrátková hudba se dopňuje s dobře vybranými lokacemi snímanými promyšlenou kamerou. (31.01.2010)