Začať odznova

Isabelle Huppert prokazuje, jak moc dobrou je herečkou a na ní stojí snímek o tom, jak se vyrovnává s osudem žena, která měla všechno, jak se jí líbilo, ale najednou přišla radikální změna, a ona se musela přizpůsobit, nebo zlomit. Nemůžu si pomoct, ale Isabelle Huppert tak vyniká, že to ostatní je pro mě spíš průměrné. (05.05.2017)

Ne úplně snadno stravitelný snímek plný filozofických myšlenek a hledání životní cesty a spokojenosti. Film tak trochu nikde nezačíná a nikde nekončí, ale vedle vitality životem zkoušené hlavní postavy mě zaujal třeba i humornými scénkami pro odlehčení nebo krásnými pohledy na francouzské Alpy či Bretaň se slušivým hudebním doprovodem. Isabelle Huppert tato role skvěle padla, přestože je starší než filmová postava. Festival francouzského filmu, Lucerna. (25.11.2016)

Film je velmi silný ve své autentičnosti. Nikde netlačí na pilu a to je v dnešním světě osvěžující. Filmem se prolíná paralelní příběh kočky, kterou nikdo nechce, ale když o ní příjde, má pocit ztráty. bavilo mě to každou minutou víc a víc. Isabelle je úžasná a v každé roli jí věřím ať hraje vražedkyni či profesorku. (09.07.2021)

Klasický festivalový film s "náročným" tématem, jímž je hledání sebe sama ve světě opuštěných a nenaplňovaných lásek. Takže se rozhodně nejedná o nějaký strhující příběh nebo silný děj. Začít znovu je hodně meditativní smímek, který se táže po podstatě svobody a vztahů, a plyne pomalu, tempem trochu připomíná četbu Proustových románů. O to zajímavější je, že za ním stojí teprve pětatřicetiletá režisérka. Ovšem i tak je působivý, za což může hlavně představitelka hlavní role, Isabelle Huppertová. Ta je sice trochu starší, než měla její postava být (v době natáčení jí bylo třiašedesát, rozhodně víc než postavě, a to bylo znát), ale zvládla ji s bravurou. Moudrost, nadhled, ale i zranitelnost a nejistota z ní čiší na správných místech. Právě její sledování dělá z filmu, který diváka nezaujatého primárně ženským tématem může trochu nudit, zážitek. (02.03.2018)

Stříbrný Medvěd za režii? No nevím, je to celé hodně křečovité, neživotné, podivně sestříhané, nepomůže ani klišovitý Schubert uprostřed filmu, jehož klavírní písně jsem slyšel už v x filmech od režisérek. Velmi opatrně to nakousává zajímavé témata, ale stejně se to přesto věnuje mnohem více "postavě" tlusté, staré kočky, než mnohému nabízenému. Jinak má stačit, když se občas objeví na děj násilně naroubované jméno Adorna, Horkheimera nebo Rousseaua a že v pozadí každého druhého záběru je narvaná knihovna - tolik asi k osobitosti a domnělé intelektuálnosti mistryně jalových filmů Hansen-Love. Na poroty světových festivalů jalovost a bezvýraznost ale asi bohužel stačí. Spíše horší tři hvězdy. (30.11.2016)