Morgiana

Skoro se až stydím, že mi tak dlouho Morgiana unikala, protože rozhodně patří mezi hodnotná díla československé kinematografie. Výtečná vziuální a technická stránka (mě zaujaly především kostýmy, masky a hudba), depresivní, místy výborně mrazivá a působivá atmosféra a hlavně skvělá Janžurová ve své dvojroli a k ní jako protihráčka neméně výborná Divíšková. K plnému počtu opravdu moc nechybí, ale pomalejší tempo (na kratší stopáž) a (pro mě osobně) neuspokojivý konec mě nutí hodnotit pouze 4*. (15.03.2011)

Morgiana silně otřásá trůnem, na němž u mně sedí Herzova Panna a netvor. Skvělá výprava, boží kostýmy, šílené masky, krásná barevnost a životní (dvoj)role Ivy Janžurové. Je to temné, je to šílené, je to bizarní a Viktorie patří k jedné z nejlepších českých filmových záporaček. Je to svině, ale člověk jí tak nějak prostě musí mít rád. (26.01.2014)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Jessie a Morgiana, příběh krutosti i naivní lásky, dvou tváří jedné ženy. konkrétně brilantní Ivy Janžurové, která si touto dvojrolí jasně řekla o pevné místo na hereckém nebi. Grina mám v hlavě kompletního, ale tohle je asi nejsilnější kousek z jeho pera. 2mortak: právě ona snová atmosféra, která se ti nezdá, je poznávacím znamením Grinovy tvorby, a právě ta se , myslím, Herzovi povedla parádně. (20.11.2006)

Herzův až hororově laděný snímek, který svou atmosférou a výraznou secesní stylizací připomíná Jirešovu Valérii a týden divů. I tady se výrazným způsobem pracuje s barvami, což je vidět už na spodobnění obou sester – černá a bílá (famózní dvojrole Ivy Jažurové). Bohužel dojíždí na rozvleklou atmosféru a docela nevyváženou gradaci. Na místní poměry zajímavé dílko, které se snaží vyplnit mezeru na poli mysteriózních filmů. (02.01.2006)