Morgiana

Film, ktorý je naozaj svoj, ktorý je čistým a jednoducho rozpoznateľným autorským dielom svojho tvorcu. Je obdivuhodné, že výrazná výtvarná stránka neprekrýva psychológiu hlavnej hrdinky, ani Janžurovej výkon. Oba tieto dôležité aspekty filmu tu sú vo vzájomnom súzvuku a ešte sa umocňujú. Prekvapuje ma, že tu nikto nespomenul Rogera Cormana, myslím, že s Herzom mali niečo málo spoločné. Nie je to ani historický film, ani horor, ani rozprávka, je to proste Morgiana. (28.09.2014)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Dekadentné, pomalé, krásne...v bývalom Československu takéto filmy vedel točiť zrejme iba Herz. P. S. odkaz pre Radima: autorom knižnej predlohy nie je Green ale Grin. BTW, geniálny ruský autor snových príbehov s vôňou mora a exotických diaľok, ktorému sa občas šmyklo pero a napísal aj horor ako remeň. (03.09.2006)

Jedno ze spojení tvůrců československé kinematografie, jenž lze nazvat geniálním. Herz, Janžurová a Fišer. I kamera J. Kučery se dá do této kategorie zařadit. Juraj Herz už kdysi dávno pochopil (stejně jako já o pár desítek let později), že Iva Janžurová, je nejuniverzálnější a bez diskuze jedna z nejlepších hereček všech dob. Proto jí zasadil do absolutně nevídané dvojrole. Souboj povah i nastalá situace nádherně gradují a vyvrcholí v jedno klasické, české přísloví o jámě. Geniální střih a kamera i dokonale zvládnuté rozhovory Viky s Klárou. Bezchybné prostředí a atmosféra dávají tomuto dílu rozměr nejkvalitnější. J. Herz je precizní režisér, který ví, co dělá, je to vidět na většině jeho snímků. Máme štěstí, že patří do bohaté mlýnice československé kinematografie. (15.09.2011)

Největší klad filmu je vynikající herectví Ivy Janžurové, která ztvárnila obě hlavní role s naprostou bravurou. Některé scény se natáčely v sídle letohrádku Balčik na černomořském pobřeží Bulharska, které je prodchnuto skutečně sugestivně zvláštní atmosférou. Podle mého soudu skvěle ztvárněné dílko, které občas připomíná strašidelnou pohádku s motivem zápasu dobra a zla. Doporučuji všem, kdo má rád filmy s tajemně ponurou atmosférou dozajista bude s tímto pozoruhodným dílkem určitě spokojen. (04.06.2010)