Panna a netvor

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)

Luxusní hororovou výpravu a atmosféru v polovině první střídá příjemná, ale poněkud zdlouhavá romantika v polovině druhé. Dobrá kamera, hudba, maska i výkon Zdeny Studenkové. Odstartovat pohádku podříznutím několika zvířat a naznačením sexu byl rozhodně originální přístup. A co tam při té lovecké scéně dělá ten jelínek za stunty... (06.10.2015)

Juraj Herz opravdu balancuje na hraně únosnosti. Jako malé děti nás na tuhle hrůzu vzali soudružky učitelky do kina, aniž věděly, o co jde. Myslím, že jsem nebyl jediný, který měl podstatnou část filmu zavřené oči a klepal se strachy. Dokonce, i když film později dávali v televizi, nechtěl jsem se dívat, protože jsem měl z tohohle hororu strach. Až v dospělosti jsem film viděl celý bez přivření oka a musím napsat, že atmosféra je strhující. URČITĚ NEPOUŠTĚT MALÝM DĚTEM. (20.06.2005)

Hrůzostrašná pohádka pro zlobivé děti. Ačkoli se Herz viditelně inspiroval u francouzské Krásky a zvíře, konečnou výtvarnou podobu pojednal po svém...místy i naturalisticky. Temné lesy, mlha, začarovaný zámek, rozervaná dívčí hruď, démoni...vše podkresleno strašidelnou hudbou Petra Hapky ( a v protikladu romantickou ve snových scénách). Herz na rozdíl od J.Cocteaua zvíře Krásce zpočátku neukazuje, a tak stupňuje napětí - co nevidíme, může nás děsit více než viděné ( nebo naopak). A maska netvora je opravdu působivá, scéna lovu pak velmi věrohodná. A nebyl by to Herz, aby kromě celkového horrorového ladění snímku nepřidal snovou scénu s rakví...působivé! (23.08.2010)

Krásná práce se zajímavou genezí. Kdesi na počátku byla dramatizace Františka Hrubína klasické látky pro divadlo s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Podle ní vznikl nejprve televizní film Kráska a zvíře a později i tento film pro kina. Herz se spojil s Vyleťalovými a dalšími barrandovskými klasiky a vznikla příležitost pro souběžné natočení Panny a netvora a Devátého srdce. Herz se po několika normalizačních úletech opět vrátil v plné síle. Ve snaze se odlišit od předchozích filmů na stejné téma (zejména od Jeana Cocteaua), zesílil roli zvířete, kterého proměnil v dravce, a stejně tak roli panny. Harapes plně využil své pohybové průpravy a Studenková svou ideální krásu, dokonale jemnou symetrickou tvář a tehdy už několikaleté herecké zkušenosti. Bohužel jejich skvělé výkony poněkud srážejí příliš výrazní dabéři Medvecká a Zahajský, stejně jako veškeré ženské postavy vlásenkářky příliš poznamenaly tehdejší parukářskou mánií. Ale i tak je výsledek vysloveně pozoruhodný, na české normalizační sedmdesátky je to prakticky zázrak. Atmosférický až erotický zážitek. (06.04.2024)