Panna a netvor

Umělecké a na percepci dětského diváka zřejmě záměrně rezignující dílo. Je vůbec otázkou, jestli je Panna a netvor ještě vůbec pohádkou, spíše se jedná o mýtus (dualita světa) natočený až s hororovou stylizací. Převažují tu lyrické pasáže plné popisných stísněných pocitů. Ponurá, temná atmosféra strachu je vystavěna na podstatě setkání s čímsi strašlivým, na co se nelze ani podívat - zjevná metafora politické situace u nás (Zajímavá je i podoba Netvora - Zla - tvor s ptačím zobákem, podobně jako třeba později Jan Švankmajer ve Spiklencích slasti stylizuje Netvora do podoby, v jaké ho známe od Hieronyma Bosche a jiných středověkých malířů a jejich zobrazení pekla...). Juraj Herz nesměl točit projekty, které zamýšlel, proto se asi uchýlil k tomuto obraznému podobenství... Panna a netvor také nabourávají zjednodušující pohled na českou filmovou pohádku jako na pohádku povětšinou laskavou a harmonickou, Juraj Herz tak navazuje na dnes již polozapomenutou pohádkovou tvorbu z let padesátých a šedesátých či třeba na Kachyňovu Malou mořskou vílu. (Absolutní hodnocení ale nedávám ze subjektivních důvodů - když jsem byl této ,,pohádce" vystaven jako malý kluk, způsobilo mi to nepěkné noční můry...) (22.06.2007)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)

Ano, v originále to asi má být pohádka, ale zpracování pana Herze mi pohádku moc nepřipomíná (leda tak pro dospělé). Když jsem byl menší, tak jsem se chvílemi u tohoto snímku docela bál. Je dost temný a depresivní, ale právě atmosféra je nejsilnější stránkou filmu. Ač moc hudbu pana Hapky nevyznávám, tady musím ocenit její kvalitu. (20.03.2008)

No sice jsem čekal o trochu více, ale budiž. Působí to hodně depresivně a nedoporučuji se na to dívat lidem, kteří trpí psychickými problémy. Juraj Herz to pojal v hodně drsné a syrové poloze. Je to trochu takový pohádkový horor. Hudba je ale výborná, i když v mp3 přehrávači bych ji nechtěl :-). Je to prostě věčně živá pohádka o krásce a zvířeti. (19.07.2008)

Krásný působivý příběh, který je tradičně označován za pohádku, ač jí, přinejmenším v tomhle provedení, není. Určitě tedy ne tradiční pohádka, kde je jasně daný hodný, zlý, hloupý, špatný skutek zlého na účet hloupého z čehož pomůže hodný, zlý je potrestán a na konci je poučení. Živě si vybavuji svoje pocity, když jsem tuhle pohádku viděla poprvé. Jak jsem se bála těch "sloužících" v zámku, a jak strašidelný a nebezpečný mi připadal Netvor. Taky si vybavuji, že nad jeho lidskýma rukama jsem brečela. Krásnou vizuální stránku zastřešuje výborná (a zapamatovatelná) hudba. (20.04.2011)