Réžia:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrajú:
Zdena Studenková, Vlastimil Harapes, Václav Voska, Jana Brejchová, Zuzana Kocúriková, Josef Laufer, Milan Hein, Marta Hrachovinová, Karel Augusta (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Keď sa vozy kupca (Václav Voska) zrútia do priepasti, musí predať všetok majetok, dokonca aj obraz matky jeho tretej dcéry, láskavej Krásky (Zdena Studénková). Cestou do mesta sa oddýchne v pustom zámku a ráno nájde namiesto obrazu hromadu šperkov a peňazí. Pri odchode ešte odtrhne v záhrade ružu. Objaví sa rozzúrený Netvor (Vlastimil Harapes) a daruje mu život pod podmienkou, že mu pošle Krásku ako spoločníčku. Je taká krásna a dobrá, že Netvor zabudne na jej záhubu a zaľúbi sa do nej. Dievča sa spočiatku všetkého bojí, ale časom si zvykne a čoraz silnejšie si uvedomuje, akú nežnú a citlivú dušu ukrýva desivá podoba jej hostiteľa. Až návšteva u hašterivých, závistlivých a zlých sestier Gábinky a Málinky (Jana Brejchová, Zuzana Kocúriková) jej však otvoria oči natoľko, aby sa vrátila a vyznaním lásky Netvora zomierajúceho od zármutku zachránila. Čaká ju však ešte jedno prekvapenie... (TV JOJ)
(viac)Recenzie (444)
Ano, v originále to asi má být pohádka, ale zpracování pana Herze mi pohádku moc nepřipomíná (leda tak pro dospělé). Když jsem byl menší, tak jsem se chvílemi u tohoto snímku docela bál. Je dost temný a depresivní, ale právě atmosféra je nejsilnější stránkou filmu. Ač moc hudbu pana Hapky nevyznávám, tady musím ocenit její kvalitu. ()
Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. ()
Bylo nebylo, zvěř se vyvrhávala, temno bylo a Harapes se snažil tvářit jako dobrý herec a vůbec mu to nešlo. A jetli má tenhle film nějaký problém, tak je to ten, že ačkoliv se Herz snaží jako prasopes (pozor, to je agilní kříženec ohaře a paní prasátkové, nedělám humory na Harapese), tak námět prostě nestačí na 88 minut, možná by pomohlo víc dialogů, možná méně vaty, ale je to jediná vada na jinak výborně broušeném horor... Pohádce, temné pohádce. ()
Filmový skvost s nadpozemsky nádhernou hudbou Petra Hapky a okouzlující Zdenou Studenkovou v titulní roli (byť její hlas byl bohužel předabován) - nebo aspoň skvost pro blázny jako já, kterým přijde spojení hororu s pohádkou samo o sobě jako rajská hudba pro jejich uši. Pro děti to podle mě není skoro určitě - film je místy skutečně strašidelný - celá úvodní sekvence do nástupu úvodních titulků - jejichž výtvané pojetí je mimochodem zcela úchvatné - je výborná a jak vystřižená z nějakého hororu, film skvěle oddaluje moment, kdy poprvé ukáže netvora v celé jeho "kráse" (bohužel ale nijak nevysvětlí, jak netvor přišel ke své podobě), scéna s lovem lani ve vodě je něco neuvěřitelného, stejně tak strašidelní sluhové netvora v čele s děsivým tvorem v lustru, který hlavní hrdince i jeho otci dolévá víno, dechberoucí je celá ateliérová dekorace netvorova sídla a především netvorova ptačí maska, všudypřítomnou děsivou atmosféru jen umocňují ponuté tóny varhan, v každém rohu jsou zaprášené staré obrazy, sochy a uschlé květiny, kdesi v zahradě bublá bažina, z níž se linou smrduté výpary... nechybí dokonce ani tak klasický hororový atribut, jakým je dlouhá chodba s vlajícími závěsy. Pohádku to ale stále nezapře - máme zde tři dcery na vdávání, hlavní hrdinku vydávající se do světa, lásku rušící kletbu, atd. - považuji vlastně skoro za malý zázrak, že se v době nejtužší normalizace podařilo natočit tak krásný a nestárnoucí film, který doba jeho vzniku nijak nepoznamenala a který ani po letech neztrácí na zajímavosti. Ten film mi je sympatický i tím, že ho televize reprízují jen zřídka, není proto do omrzení okoukaný, jako jiné pohádky. Skutečnost, že se některé scény natáčely v Havlíčkových sadech, mu pak v mých očích jen přidává na zajímavosti. UPDATE 21.3.2021 - Znovu a znovu, pokaždé když ten film vidím, mě absolutně dostane. Ta Hapkova hudba, to je prostě povznášející nádhera, která mě nikdy neomrzí (byť samozřejmě beru námitku, že se tam celou dobu opakují stále dokola jen 3 hudební motivy). Stejně tak ta Zdena Studenková je zde tak okouzlící, až to není možné. Vlastně když jsem na ten film znovu koukal, už ani nevím pokolikáté, tak mi docházelo, že mi osobně přijde absolutně bezchybný a bezvýhradně a nekriticky ho zbožňuji a chovám nehynoucí úžas a respekt a vděčnost k Herzovi, že něco tak svébytně překrásného přivedl kdysi na svět. ()
Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% ()
Galéria (11)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (25)
- Scénář Oty Hofmana k tomuto snímku zpracoval do filmové podoby již o sedm let dříve pod názvem Kráska a zvíře (1971) Antonín Moskalyk. (juvelinokivi)
- Snímek byl z úsporných důvodů natáčen ve stejných ateliérových stavbách jako pohádka Deváté srdce. (hippyman)
- Několik záběrů v pohádcce bylo pořízeno na zámku Ploskovice. (LaCasita)
Reklama