Sladké starosti

Taková typická romantizující, charakterově-vztahová komedie, kterých se ve své době točilo docela dost a nám i Slovákům docela šly. Tradiční problémy doby, tradiční charaktery, tradiční postavy, tradiční rozuzlení. Ale nenudil jsem se, občas se i zasmál a pobavil se u spousty tehdy hodně mladých herců a hereček. Na Herze možná až moc tendenční, ale jak známo, on to s tvorbou neměl zrovna lehké a občas musel natočit něco pro uklidnění rozbouřené vody. K jeho cti se sluší říci, že i v tomto případě se mu to docela povedlo. 3,5* (13.07.2013)

Půvabná slovenská veselohra, neprávem v Čechách opomíjená a právem patřící do zlatého fondu slovenského filmu tohoto žánru. Málo platné. Sedmdesátky a osmdesátky byly na tyhle člověčinky nejlepší. Tohle se opravdu může nelíbit jenom zarputilému škarohlídovi. Po úvaze nakonec hodnocení změněno na plný počet. Andy, bravo! (14.10.2020)

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)

Přihlouplá komedie ze zákulisí socialistické restaurace. 1 Zaujali mě: 38letý milý a nevýrazný Emil Horváth mladší (cukrář), 18letý Jan Antonín Duchoslav (pomocný kuchař) a především 34letý Andrej Hryc (číšník Balucha). Věk protagonistů ve vztahuje k době natáčení snímku, tj. k roku 1983._____ 2) A co jsem se dozvěděl? Koňak pochází od slova kůň. A černý čaj si od zhlédnutí snímku dávám zásadně a jenom s Jarem. (29.08.2019)

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-) (08.05.2014)