Sladké starosti

Cukrárský majster (Emil Horváth mladší) ako hlavný hrdina, večný smoliar a slaboch vo vleku prianí svojej mamy a jej podobne pridrbanej kamošky - trafikantky. No v práci oceňovaný a tvorivý. Jeho vzdor voči mamou organizovanej láske cez inzerát spočíva v snažení sa o lásku fešnej kolegyne z reštaurácie. Jej srdce dávno patrí inému. Ambicióznemu čašníkovi v podaní Andyho Hryca. Ukradol si pre seba celý film. Niet sa čo diviť. Koho by už zaujímali bicyklové problémy Horvátha mladšieho či jeho mama hotelové pohodlie. Ním vytvorené marcipánové figúrky sa dajú akurát s chuťou zjesť. Zaujímavý je len z hľadiska komických situácií, ktorých aktérom sa stáva. Oveľa plnokrvnejšie jedná fúzatý čašnícky macho, ktorý sa snaží vyťažiť z každej situácie čo to dá. Korupčných malomestských snobov pritom skvele poníži správne šambrovaným debušé. Ikonickým pre Sladké starosti, ktoré si už od detstva vždy rád zopakujem. Soc-pop reálie trefne ukazujúce ako sa tu žilo za Husáka. Džúsy podolievané do správnej mierky množstvom ľadu (teda vody), rolády nakrájané ako plátky šunky, čaj dolievaný do koňakov, kšefty s nedostatkom alebo obálkové všimné. (01.02.2021)

Nečudo, že tento film patrí medzi najlepšie slovenské filmy natočené vôbec. Vynikajúca komédia o šikovnom, ale nemotornom cukrárovi sa jednoducho vydarila. Skvelé hlášky, vynikajúce herecké výkony na čele s Hrycom a Horváthom ml., výborná Herzova réžia a nezabudnuteľné Debušé - píše sa to Debouche. :D (04.10.2011)

Pokus o socialiastickou grotesku Herzovi nevyšel. Zejména proto, že není vtipná a Emil Horváth ml., jakkoliv disponuje nesmělým chlapeckým šarmem, v sobě nemá jedinou komickou buňku. Jeho opakované etudy, jak mu někde uvízne prst nebo jak bourá nacvičenou oslavu nebyly vtipné, ale pitomé. K tomu mají šnečí pomalé tempo, čímž začínají nudit - z rocknrollového rytmu grotesky nepochytily vůbec nic. Takže spíš divák uvažuje, jestli se nedívá na mentálně zaostalého nebožáka. A ty jeho proslavené dorty byly jedna hrůzná přeplácanost vedle druhé – i když beru, že musely dát dost práce, a že tehdy byl jiný vkus i v gastronomii. SHRNUTÍ: Socialistická upachtěnost. (26.10.2022)

Problémy kolem Straky v hrsti vygenerovaly slavný Herzův barrandovský zákaz, který ovšem neplatil na Kolibě. A Slováci jsou za to dodnes rádi, protože Sladké radosti patří mezi zlatý fond slovenských komedií. A skutečně, jedná se o lehce plynoucí komedii s prvky klasické grotesky. I to, že je zasazená do toho zmaru a šedi 80. let vadí jen pramálo. Nápad na hlavního hrdinu, cukrářského mistra, který je roztomilý a zároveň bezbranný, je příjemný. S přirozeností sobě vlastní tu nástrahami proplouvá Emil Horváth ml. a stejně jako jeho předchůdci v klasickém slapsticku se vyrovnává stejně elegantně s náručemi dívek i překážkami různých portýrů či vdavek chtivých matrón. Není to vybroušený diamant, ale pro orientaci ve slovenském filmu skvělá ukázka a motivace, proč nezanevřít na produkce z východní části naší republiky. Příznivci pouze pražských produkcí zas mohou doplnit bílá místa ve filmografii Kocába, Maškové, Mourkové, Duchoslava nebo Ireny Kačírkové. (04.12.2020)

Sladké starosti po takmer štyridsiatich rokoch vnímam ako Sladké trápnosti. Až som bol prekvapený tým, čo sme si v tej dobe nevšímali, lebo nám to pripadalo takmer normálne. Juraja Herza mám rád, ale v tomto filme sa nevyznamenal a je mi jedno, či to mal byť odpustok za Straku v hrsti alebo iba odfláknutá práca. A už vyložene neznášam filmy, ktoré sa po krátkej dobe v diváckych hlavách zredukujú na šambrovaný bisquit de Bouché. Filmu, ako obyčajne, nepomohla importovaná česká ekipa a neoslnil ani štyridsiatnik Šimon. (07.01.2021)