Druhá strana nádeje

Nejnovější Kaurismaki opět nezklamal. Na aktuální téma, které v poslední době rezonuje společností i filmovými ateliéry, natočil (stejně jako v Le Havre) svým osobitým a nezaměnitelným způsobem velice působivý snímek. Zajímavé herecké výkony a dialogy, působivá hudba a to, co osciluje mezi dramatem a tragikomedií, znázornil svým nezaměnitelným způsobem, tak, že divák, který už zná jeho režisérský rukopis, se ani na chvilku nenudí. Přiznám se, že Le Havre se mi líbilo ještě o trošku více, ale může to být také tím, že jsem ho viděl opakovaně a třeba po dalším shlédnutí tohoto snímku své srovnání přehodnotím. S přimhouřením oka lze jako tématicky podobný brát i "Terminál" s Tomem Hanksem, kde obdobný popis osudů lidí v nesnázích je zase zobrazen po spielbergovsku. (13.10.2018)

Musím uznať, že námet o sýrskom utečencovi hľadajúcom azyl vo Fínsku sa mi celkom pozdával. Akurát to podanie ma akosi neuchvátilo. Na jednu stranu sa mi páčila tá občasná satira a suchý severský humor, no ten chlad, ktorý z toho vyžaroval mi prišiel viac na škodu ako na úžitok. Ja mám radšej temperamentejšie prevedenie deju s vypätejšími emóciami postáv. Teda aspoň pri filmoch s takým sociálne výrazným námetom, aký bol aj v Toivon tuolla puolen. Ale inak to bolo celkom zaujímavé, aj keď niektoré situácie boli prinajmenšom neuveriteľné a nereálne. (25.11.2017)

Aki Kaurismäki a všechny jeho trademarky jsou zpět v příběhu z aktuální imigrační krize. Už od úvodního manželského rozchodu je vidět, že si Aki stále vystačí bez dialogů a s humorem podává i věci, které vlastně vůbec nejsou k smíchu. Syrský uprchlík kromě evropské byrokracie bude muset čelit i absurdnímu světu Akiho Kaurismäkiho... :-) (06.07.2017)

Príklad, ako možno autorsky reagovať na aktuálnu spoločenskú problematiku, a to na minimálnom naračnom priestore a s gráciou humornej absurdnosti. Nemusíme nijako akcentovať, že Kaurismäki je jeden z mála súčasných európskych tvorcov, ktorý svojou nezameniteľnou, smutno-veselou optikou úprimne reflektuje životy ľudí na okraji spoločnosti. Smútok a radosť idú neraz absurdne ruka v ruke, a aj keď v Akiho snímkach často víťazí optimizmus a divák si odnáša záverečný „feel good“ pocit, táto nádej nie je nikdy falošná. (13.10.2023)

To jsem netušil, že Finové jsou takoví příznivci imigrantů. Dokonce je k sobě pouštějí, komunikují s nimi a mají tendenci jim nabízet práci. Vážně? Myslel jsem, že Fin je tvor daleko uzavřenější, že žádnou z výše zmíněných aktivit nedělá ani pro Finy, natož pak pro imigranty...Ale dobře, odpusťme si zdejší imigrantí politiku a zaměřme se více na Aki Kaurismäkiho. Ten se vyšvihl se standardně dobrou ironickou komedií s prvkem dramatu, který ale absurdností udržuje komediální ráz, který prostě baví od začátku do konce. A nemůžou za to jenom cynické dialogy, ale i pěkně zvládnutá kamera, která baví i v momentě, kdy jen staticky stojí. Škoda, že ve Finsku nejsem. S radostí bych do podobné palírny na jedno Kukko olut zašel. Budu si muset vystačit alespoň s Kozlem, který mě do půl hodiny čeká. (27.01.2018)