Útok slepých mrtvol

Svojrázne, morbídne estetizované kostry v plášťoch stvrdnutých stáročným pohrebným prachom a zeminou. Napriek ultrapomalému pohybu dokážu riadne zavariť zabávajúcemu sa mestečku. Nevyberajú si medzi jeho volenými zástupcami, ostatnými obyvateľmi, návštevníkmi, či pomáhačovi ich zmŕtvychvstania. Skupinka obyvateľov prežíva v zabarikádovanom kostole. Nie nadlho. Pretože nedokáže, na rozdiel od nemŕtvych kostlivcov padlého templárskeho rádu, držať pospolu. Druhý diel trilógie neohuruje pomerne fádnym hororovým dejom (mŕtvoly vstanú z hrobu a vraždia hlava-nehlava), ale atmosférou temného stredoveku, prenesenou cez stáročia čakania do súčasnosti. Preto, aby sa naplnila dávno vyslovená kliatba. Atmosféra nevyspytateľných znovu ožívajúcich rytierov na mŕtvych koňoch, ich spomalené jazdy na koňoch, prázdne pohľady vysušených kostlivcov, obtiahnutých tenunkou, zhnednutou kožou, výtvarne luxusné riešenie spolu s atmosférou strachu ľudí, ktorí (zatiaľ) prežili, a napriek tomu stále riešia vzťahové konflikty a vzájomné zrádzanie sa, si zaslúžia hodnotiaci nadštandard. (24.11.2020)

Tak jestliže jednička na mě fungovala jen trochu, o dvojce se nedá říct ani to. Banda vysušených templářů s pohyby dodělávajících gerontů si tentokrát vyšlápla na vesnici, jejíž obyvatelé je kdysi dávno upálili. Po docela slibném historickém úvodu se vše vrátilo k neduhu minulého dílu - přílišnému žvanění. Navíc některé scény jako by z oka vypadly prvnímu filmu a samotný nájezd na vesnici působil spíš parodicky, než nějak děsivě. Zbylé dvě části si nechám s radostí ujít. 15% (21.08.2014)

Obávaní templářští rytíři opět vstávají ze svých hrobů, aby rozsévali zkázu v jednom španělském městečku. Když staří známí kostlivci začnou na koních sekat obyvatelům hlavy, je to super. Když se však skupinka přeživších před nimi zabarikáduje v kostele, film se docela zbrzdí. Přesto je oproti jedničce jeho pokračování o něco svižnější. Začátek se tentokrát tolik nevleče, potěší skvělá atmosféra a trocha gore. Templářští zombie zahaleni kápěmi hodně připomínají Nazghúly z Pána prstenů, a jsou dostatečně děsiví i přesto, že se courají jako želvy. Vynahrazují si to totiž jejich množstvím. Dvojka společně se čtyřkou platí za nejpovedenější díly série. (31.01.2011)

Tak tedy dvojku nakonec. Je zvláštní, jak se Ossoriovi podařilo z tak jednoduchého a, přiznejme si, plochého námětu natočit čtyřdílnou sérii. A zábavné, jak z dvojky pár věcí vystříhal do čtyřky, to vylézání templářů z hrobů je zcela identické. Útok na celé městečko by se zdál jako fajn nápad, jen kdyby právě tohle templářům neubralo na atmosféře. Ty masové scény a templáři najednou rychlí, sekající do davu, nepůsobí vůbec děsivě a celá atmosférická nadpřirozenost se mění v prostou středověkou sekačku. Není to nijak moc špatné, ale líbilo se mi to nejméně. (30.06.2015)

V hodnocení jsem tentokrát poněkud rozpolcený. O něco slabší než první část, výrazně lepší než tragická čtvrtá část. Přenesení příběhu ze středověku do současnosti mi příliš nesedlo, na druhou stranu vesnice vypadá natolik starobyle, jako by se v ní zastavil čas. Nebýt telefonu, auta a sedmdesátkového oblečení, klidně by mohlo jít o středověk. Osobně bych uvítal vícero horrorových klišé - mlha, pavučiny, krysy, netopýři, burácení bouře a svist blesků - i odvázanější masakr. Hlava letěla jedna, ruka rovněž. Masakr na slavnosti mohl být jistě šťavnatější. Snímek příliš strašidelný není, byť se chvílemi snaží navodit patřičnou atmosféru (zpomalená jízda templářů, potyčky v uličkách či vstávání z hrobů - to ale dnes působí spíše komicky). Protože mám gotické horrory rád, film jsem si vcelku užil - 3,5*. Na podobné téma se mi ale více líbila pozdější Carpenterova Mlha... (30.03.2015)