Znamení Raka

Kupodivu vcelku dobrý film, kterému pomáhá výrazná kamera (tu měl Herz vždy zajímavou, experimentální a neobvyklou), velmi dobrá hudba a řada hereckých výkonů, jaké dnešní herci předvést nedokáží. Stačí vzpomenout jen drobné role smrtelně nemocné I.Janžurové - doslova herecký koncert! Koncentrace vynikajících herců je obrovská, proč jsou někteří předabováni, bylo již vysvětleno. Nemocniční vztahy nejsou přívětivé, doktoři chlastají a hulí, páří se s pacientkami, pacienti doktorům nevěří a pomlouvají je, stejně je tomu i naopak, a do toho ještě vraždy! Není divu, že tenhle film skončil v trezoru - dobrá reklama pro socialistické zdravotnictví to rozhodně nebyla... Vedle hezkých žen jsou jedním z bonusů i obří prsy M.Myslíkové. Svůj první opravdu velký film natočí Herz o dva roky později... (01.02.2013)

Psychlogická krimi odehrávající se v přesných (depresivních) interiérech skutečné (nikoli studiové) kliniky narozdíl od adorovaných normalizačních seriálů z nemocničního prostředí věrně vykresluje poměry v socialistickém zdravotnictví- včetně kouření, popíjení, děvkaření a intrikování "andělů v bílých pláštích". (30.04.2010)

Herc je a byl mistr, mistr v tom, jaký si dovedl vytvořit herecký ansámbl, jak dal příležitost i méně známým hercům, kteří třeba jinde příležitost nedostali, v tom, jak se nebál ukázat realitu syrově a střízlivě, že se nebál experimentovat s obrazem, střihem, kamerou, zde si to ozkoušel "nanečisto" v tuctové krimi, aby to pak hned v příštím filmu vše naplno zúročil, podle tohoto filmu bych si ale netroufl hádat, kam to až Herc zavede ve Spalovači. (05.06.2011)

Vidím, že jsem v menšině, ale podle mě je to zdařilý film. Jeho hlavní problém je divákovo očekávání detektivky. Vyšetřování vraždy na lékařské klinice je především impulsem k nedobrovolnému odhalování vzájemných vztahů zdejšího personálu a pacientů, a té zákulisní stránky nemocničního dění, o které by pacient podle zaběhlých zvyklostí neměl vědět. Lékaři a sestry podléhají vzájemné nevraživosti, žárlivosti, neřestem všeho druhu nebo paranoie z domnělého politického vlivu svých konkurentů a film je neukazuje "tolerovatelnou", zromantizovanou optikou jako Nemocnice na kraji města, ale se suchou věcností, která je až nepříjemná. Záměrně nepříjemná. Kamera neucukne ani v momentech, před nimiž byste jako reální svědkové situace odvraceli zrak, buď z rozpaků nebo z ohledu na ostatní přítomné; některé z těchto scén jsou ještě formálně doladěny nasnímáním v hmatatelně blízkých záběrech (třeba při scéně, kde Zora Božinová trpělivě čeká, až starý pacient podlehne narkóze a v polospánku jí říká jakési oplzlosti, jsem měl až horrorově úzkostný pocit). Juraj Herz sice na tento přechodně zakázaný film nevzpomíná zcela v dobrém, protože nejdráždivější scény z něj prý byly vystřiženy, ale nezdá se mi, že by v příběhu něco zásadního chybělo. Nakonec je paradoxně opravdu nejproblematičtější ten detektivní rámec s rutinními scénami výslechů a podobných momentů, které k němu patří, ale místy nudí. Matoucí fakt, že polovinu obsazení předabovali jiní herci, lze přičítat dlouhé čekací době mezi natočením filmu a jeho konečným sestřihem. Například Lubomír Černík postsynchrony namluvit nemohl, protože byl tou dobou v alkoholické léčebně (proto ho předaboval Jiří Sovák), další herci měli v době odkládaných dokončovacích prací nasmlouvaná jiná natáčení. 70% (07.01.2011)

Znamení Raka nemá valný smysl posuzovat jako kriminálku; vražda lékaře v areálu nemocnice nepřivede na scénu tým agilních vyšetřovatelů, kteří vše obrátí vzhůru nohama a budou stát v centru dění. Naopak, dvojice detektivů je upozaděna až do absurdity a představuje tak určitou slabinu na jinak zajímavém filmu. Zločin slouží režisérovi jako východisko pro obnažování charakterů zaměstnanců a pacientů ústavu, kteří podezřívají, hodnotí a soudí ostatní. Herz velmi dobře pracuje s hudebními motivy a kamerou a za pomoci silné herecké sestavy vytváří pochmurnou atmosféru. Ještě zdaleka ne tak bezchybnou a působivou, jakou později předvedl ve Spalovači mrtvo, ale už v jeho prvotině je znát, že směřuje k žánru psychologického dramatu a fascinují ho temná zákoutí lidských povah. Na debut je to překvapivě slušný kousek, který naznačil Herzův potenciál do budoucna. Stojí za zmínku, jak se od té doby změnil vztah lékaře a pacienta. V 60. letech mají ještě lékaři pocit profesní nadřazenosti, kdy pacientům zcela automaticky zatajují závažné informace o zdravotním stavu pro jejich vlastní "dobro". Celkový dojem: 65 %. (29.03.2016)