Taliančina pre začiatočníkov

Film nakrútený štandartne podľa neštandartných noriem Dogmy 95...:) Mám rád "ľudské filmy o ľuďoch" a Taliančina sa mi páčila, no nezasiahla ma takou silou ako tu pritomných:) Áno, sú tam v podstate všetko sympatické postavy s ktorými "cítite", je tam aj príjemný humor, hoci celkovo sa jedná skôr o drámu. Celkovo mi to však prišlo ako pilotná časť "vzťahového" TV seriálu, ktorého jednotlivé časti a pokračovania už vidieť nemusím... (24.08.2007)

Italian for Beginners je v pořadí vzniku dvanáctý film, natočený dle přísných pravidel manifestu Dogma 95. Je to první dogma-film, který jsem viděl. Proto se mi asi zdá toto pojetí tak moc lidské, svěží, nenásilné a hlavně svobodné. Je to hořkosladký příběh o prostých lidech, ty dohromady spojuje kurz italštiny, kam se rozhodli docházet z důvodů, které jim samým často unikají. S postavami tohoto "neobyčejně všedního" příběhu se seznamujeme, jako bychom se s nimi právě spřátelili. Poprvé jsou nám cizí, neznáme je a nevíme jací jsou doopravdy. Ale postupem času je začneme mít rádi a najdeme si ke každé vlastní vztah. Italian for Beginners je svazek osudů jednotlivě prachobyčejných, ale v kontextu s celkem naprosto neuvěřitelných. (18.02.2006)

Italštinu pro začátečníky jsem viděl asi před půl rokem, a už si skoro nepamatuji, o čem to bylo. Jen vím, že ve mně film nezanechal žádné dojmy a že ho už nepotřebuji znovu vidět. Dogma 95 je sice zajímavá věc, ale... Podle mého názoru jde prostě jen experiment, jaké výrazové prostředky může filmař opomenout a jak se to projeví na výsledku. A bohužel se většinou projeví plochostí, s jakou na vás film působí. Dokonalým příkladem je třeba absence scénické hudby. Vytvořit z tohoto pravidlo je podle mě zcestné. Scénická hudba je prostředek vyjádření pocitů, prostředek pro vtažení diváka do děje, přiblížení pocitů hlavních hrdinů, který výborně využívá např. David Lynch - a jeho snad nikdo nebude obviňovat z mainstreamovosti. Co bude příště - barevné filmy jsou špatné, je třeba točit jenom černobíle? Dogma 95 a jeho produkty jdou prostě nějak mimo mě. (05.04.2007)

Jednou takhle odpoledne přišla máma z půjčovny, zasunula kazetu do přehrávače a v očekávání „milé, nenáročné oddychovky“ zasedla s talířem chipsů před televizi. Za chvíli slyším až do kuchyně nespokojený mrukot a po dalších pěti minutách za mnou dojde se slovy: „Na to se nedá dívat, to je zase něco pseudo-uměleckého, chceš to zkusit?“ A já už natěšeně vbíhám do obýváku. Ano, nezklamala jsem se. Mojí maminu zbožňuju, ale co se filmů týká, tady se moc nescházíme v názorech. Takže milí zlatí, tenhle film je něco. Ze začátku byste většinu postav umlátili, ale někde v půlce najednou zjistíte, jak moc každému z nich fandíte. Je to obyčejné, je to nesnesitelně naivní a rozkošné. Vřele doporučuji, pokud se někdo chce nadopovat pozitivními pocity. Film je totiž vyprávěn s takovou mírou lidskost, že kdyby nevyvrcholil happy endem, cítila bych se snad i podvedena.. (Holt pro mojí mamču bude Dogma 95 asi navždy něco jako Apollo 13 pro mého psa ) (26.06.2006)

Film o nás. O lidech, kteří již máme nějakou tu životní zkušenost, o nás nedokonalých, prodírajících se životem, hledajíc partnery, o kompromisech a s trochou štěstí o nalezení sama sebe a třeba i lásky navíc. Krásný romantický odpočinkový film, navíc natočený podle DOGMA 95, čimž je nejpřirozenější jak přirozený může být a to se mi líbí nejvíce :) ps: Ať žije FIN ! :) (23.03.2007)