The Cloverfield Paradox

Další film, který opět nenavazuje na Monstrum ani na Ulici. Jde si svou vlastní cestou, i když je součástí tohoto zajimavého universa. Film je záživný a pracuje se zajimavou myšlenkou otevření brány do druhé dimenze. Jen škoda, že jako předcházející film, tak i tento končí ve chvíli, kdy by to mohlo být hodně zajimavý. Jsem zvědav, jestli se tohoto "nedokončeného" příběhu dočkáme někdy v budoucnu, protože tento svět má ještě hodně co nabídnout. (28.04.2018)

Jestliže jsem si u druhého kousku ze série Cloverfield říkal, že zařazení do universa je spíš účelové, tak tady to platí dvojnásob. V tomto případě je to o posádce vesmírné lodi, která v důsledku blbnutí s jakýmsi urychlovavčem skončí někde, kde skončit nechtěla a navíc se na palubě začnou dít podivné věci. Takže fakt, že na zemi řádí nějaká předpotopní nebo popotopní nestvůra je úplně irelevantní. Každopádně jsem se bavil. Tvůrci sice zrovna nesrší originalitou, takže budete mít celkem oprávněný pocit, že spoustu věcí jste už viděli někde jinde a navíc tu zůstává pár otázek, které by zasloužily odpověď. Ale na druhou stranu se tu pořád něco děje, je tu i prostor pro zasmání (ruka), triková stránka mě také neurážela a na to, že se jedná vlastně o béčko, se tu sešla luxusní sestava. Jsem docela zvědav, na co se Cloverfield naroubuje příště. 70% (15.02.2018)

Čím déle o něm přemýšlím, tím víc Paradox připomíná nápad, který zkrátka nevyšel. Pokusem, který se původně chtěl zařadit do ambiciózní série, ale někde na půli cesty z tohoto záměru sešlo. Výsledné napojení je pak pro diváka téměř urážkou, protože se tentokrát nedá mluvit o překvapivých pointách, stavění klišé na hlavu nebo naopak prohlubování důvěrně známých žánrových mantinelů. Pozemská linie skáče od ničeho k ničemu a ta vesmírná, hlavní to atrakce, nedosahuje k žádnému z tématických bratříčků (Sunshine, Prometheus, Život) a nejvíc zaujme tím, že Chris O'Dowd opět hraje Chrise O'Dowda, což je stejně tak zarážející jako osvobozující. Cloverfield měl být originální sérií, která staví očekávání na hlavu. Nechápu, že dekádu potom, co mě první díl rozdrtil na dlouhé měsíce dopředu, je její vývoj zoufale bezradný. (06.02.2018)

Tak dobře, já ty tři a půl hvězdičky tedy zaokrouhlím nahoru. The Cloverfield Pradox je podle mého názoru záměrná pocta béčkovým sci-fi bijákům z padesátých let, kdy se vesmírná loď neudržela ve vesmíru bez struny či drátu a kdy se v každé obří gumové příšeře zalykal horkem ten nejhůře placený člen štábu. Ale braková zápletka mi vůbec nevadila a herci myslím hráli přesně to, co se po nich chtělo. Škoda jen, že ta hra na vážnou situaci nevydržela po celou dobu a musely ji narušovat především nevtipné eskapády kolem jedné amputované, avšak stále živé ruky (hláška "Doroste to?" patří spíš k Monty Pythonům nebo k Simpsonovým, ne sem), protože jinak jsem byl vážně vcelku spokojený. Závěr se mi (kromě posledního záběru) líbil moc a řekl bych, že nebudu mít problém se na film někdy podívat znovu. (06.01.2019)

Napojenie na Cloverfield je mi ľahostajné. Scény zo Zeme extrémne nudné. Ale hlavný problém je v tom, že je to nezáživné, mútne a matné aj v scénach z vesmírnej stanice. Tá zvonku nevyzerá zle, ale interiér je, až na výnimky, ako z televízneho filmu. Zabudnite na premakaný vizuál jedinečného Sunshine. Ale zabudnite tiež na šikovný sunshineovský scenár a mrazivo chladnokrvnú sunshineovskú posádku, ktorá sa predbiehala v tom, kto položí život pre dobro ľudstva ako prvý. Tu je to plné zmagorených, podráždených nervákov, komických postavičiek a idiotov, ktorí sa pobijú už v prvých minútach (Ok, toto bolo aj v Sunshine, ale inak). Nervy zo železa, aké by jeden u takýchto ľudí logicky čakal, prítomné ozaj nie sú. Ani to by však teoreticky nevadilo, ako mi to nevadilo v Prometheovi. Tam ale boli parádne monštrá, nechutné, šokujúce, intenzívne scény. Tu sa žiadny veľký pocit ohrozenia nekoná a obludy by ste tiež hľadali zbytočne (sú tu rôzne úmrtia, ale rozhodne nejde o votrelecký typ hororu). K tomu ako zvrhlý bonus nesympatické, v lepšom prípade divákovi ľahostajné postavy, spomedzi ktorých je najvýraznejší Daniel Brühl a aj on je o ničom. Palec hore za scénu „čo urobí voda, keď sa dostane do otvoreného vesmíru“. (11.02.2018)