The Cloverfield Paradox

Asi největší Klavrfýld paradox je fakt, že se mi tenhle díl z celý trojice líbil nejvíc, přesně na rozdíl od místního hovnocení, kde jsou naopak velebeny první dvě píčovi....ééé filmy. Tak a k filmu : Ve vesmírný stanici máme lehce sranici, zážeh ne a ne zažehnout, dny do záchrany Země docházej a posádka dostává solidní ponorku. Moc tomu ani nepomáhá, že každej je odjinud, takže tu za chvíli máme anglicko-rusko-čínsko-americko-německo-brazilsko-irskej průser, kdy se každej cejtí nejdůležitější a jedinej a pravej vyholenej nebo vyhulenej k záchraně celé planety, zatímco ostatním jde určitě max o jejich zkurvenej stát. Aby se nesrali čistě mezi sebou tak se jim povede zažehnout se směrem do horoucí prdele a tramtadadááá paralelní vesmír, co je bude taky srát, je na světě. To pak anglánka zjistí, že tady by jí bylo líp než tam a tamten je zas tady kokot zatímco tam je fajn a tamten zas...chápeme? Jako bonus tu máme ruku, holku z paralelní Země, co se vyskytne na lodi a všechno ví, všechno zná, od všeho má klíče...dále další tunu průserů a čím dál tím víc se snižující počet národností, co to ještě může zkusit vyřešit a nebo naopak zcela domrdat. Zcela překvapivě sem měla nejraději Čínu, ještě aby ne, když jí hrála Ziyi Zhangů. (25.06.2020)

Samotný námet a úvod snímku ma celkom navnadili, pretože niečo v štýle vesmírneho survivalu a záhad okolo časopriestoru a iných dimenzií mám veľmi rád. Navyše takýchto snímkov nie je veľa, teda aspoň nie podľa môjho gusta. Tiež úvod dokázal navodiť príjemnú atmosféru, takže v prvých minútach som už pomaly začínal slintať blahom. Žiaľ nevydržalo to. Ako sa ďalej dej vyvíjal, atmosféra spolu s pútavosťou príbehu sa pomaly ale iste vytrácali, pričom koniec už bola len jedna veľká šaráda a navyše pre tento žáner bol aj netypicky patetický. Málokedy sa stáva, že by nejaký snímok takto dokázal premrhať svoj potenciál, a už vonkoncom nie ak ide o záležitosť od Netflixu. Sklamanie, veľmi slabý priemer. 50/100 (21.02.2018)

Film, který je možná až moc chytrý a místy až moc vědeckofantastický, a má minimum hororových prvků, až na pár vyjímek, spíš hraje na psychologickou notu. Je to trochu škoda, protože když už si vědátoři, hrají s různými dimenzemi, tak mohli z nich přitáhnout víc chapadel, monster a podobných zrůdností. Druhá rovina příběhu, se možná zdá na první pohled nudná, ale o to víc je ve výsledku, zajímavější. Navíc Daniel Brühl, mně v posledních, několika letech dost baví, sem zvědav kde všude se ještě objeví. (02.04.2018)

Po nevydarenom experimente s energiou stratí posádka vesmírnej lode kontakt so Zemou. Ich primárnymi úlohami sa stanú prežitie v nebezpečnom stave, do ktorého sa dostali, a obnovenie spojenia s domovskou planétou. Svojím nerozvážnym konaním ale spôsobili obrovskú katastrofu, ktorá otrasie existenciou celého vesmíru. - No neviem, či toto mala byť paródia na sériu Cloverfield, alebo to tvorcovia mysleli vážne, ale na predchádzajúce časti sa to ani nechytá a v podstate to s nimi ani nemá nič spoločné. Ani 10 Cloverfield Lane na prvú časť príliš nenadväzoval, ale mal aspoň vynikajúci príbeh a silných hercov. Tu je všetko pekne korektne uhladené, takže na vesmírnej lodi má svojho reprezentanta každý kontinent a USA a Velká Británia sú samozrejme reprezentované Afroameričanmi, pretože práve oni sú najväčšími znalcami v oblasti astronautiky. Nesmie chýbať velká porcia digitálnych efektov, aby to celé pôsobilo ešte viac uveritelne a aby bol tohtoročný Super Bowl weekend pre američanov nezabudnutelný. Ale zase sa mi tu dosť vecí aj páčilo. V prvom rade klasicky pekná hudba od Beara McCrearyho. Vraždy boli dosť kreatívne a bolo ich viac než som čakal, takže za celkom solídne tri hviezdy to určite je. P.S. Mnohým divákom sa scény na konci 10 Cloverfield Lane zdali vtipné. Počkajte si na koniec The Cloverfield Paradox a vybuchnete smiechom. (05.02.2018)

Napojenie na Cloverfield je mi ľahostajné. Scény zo Zeme extrémne nudné. Ale hlavný problém je v tom, že je to nezáživné, mútne a matné aj v scénach z vesmírnej stanice. Tá zvonku nevyzerá zle, ale interiér je, až na výnimky, ako z televízneho filmu. Zabudnite na premakaný vizuál jedinečného Sunshine. Ale zabudnite tiež na šikovný sunshineovský scenár a mrazivo chladnokrvnú sunshineovskú posádku, ktorá sa predbiehala v tom, kto položí život pre dobro ľudstva ako prvý. Tu je to plné zmagorených, podráždených nervákov, komických postavičiek a idiotov, ktorí sa pobijú už v prvých minútach (Ok, toto bolo aj v Sunshine, ale inak). Nervy zo železa, aké by jeden u takýchto ľudí logicky čakal, prítomné ozaj nie sú. Ani to by však teoreticky nevadilo, ako mi to nevadilo v Prometheovi. Tam ale boli parádne monštrá, nechutné, šokujúce, intenzívne scény. Tu sa žiadny veľký pocit ohrozenia nekoná a obludy by ste tiež hľadali zbytočne (sú tu rôzne úmrtia, ale rozhodne nejde o votrelecký typ hororu). K tomu ako zvrhlý bonus nesympatické, v lepšom prípade divákovi ľahostajné postavy, spomedzi ktorých je najvýraznejší Daniel Brühl a aj on je o ničom. Palec hore za scénu „čo urobí voda, keď sa dostane do otvoreného vesmíru“. (11.02.2018)