Neviditeľný

8/10. Tohle bylo super. Vyšťavený koncept "staronového hrdiny" udělal solidní otočku a čím dál lepší režisér Whannell (dejte mu už někdo pls pořádnej rozpočet!) přišel s příběhem, který po celičkou svou stopáž vyvolává intenzivní pocit znepokojení a neviděného strachu. Elizabet Moss je krutě uvěřitelná, záběrování každou další sekundou šťavnatější a nápaditost z celého snímku teče proudem. Co by Fakt labůžo! Jen škoda, že se i tomuhle projektu nevyhnul žánrový syndrom "nelogické chování postav". Ale čert to vem! (16.03.2020)

50% Krom několika nelogicnosti tomu ubližuje hlavně obsazeni hlavní ženské role, nějak mi Moss nebyla v této roli sympatická. I přesto, že to mělo dobre a silné momenty, které byly řemeslně natočeny, pocit dobrého filmu z toho moc nemám a dostal jsem chuť se opět podívat na Verhovenova Muž bez stínu, který nebyl také žádná velká pecka, ale bavil mě a zanechal pocit, že se rád po pár létech podivam- což u Neviditelného nehrozí. (18.07.2020)

"Dýchám páru... za zády, budem v páru... já a ty!" Hlavní čůza, pardon, hrdinka, sice byla nesympatická jako tma v peněžence, ale jinak parádní jízda naslepo! Pár technických návrhů pro příště, kudy tudy na neviditelného zmetka: místo osmipokojového bytu si pořídit mrňavou garsonku, kterou vždy po příchodu domů vystříkat malířskou barvou z tlakové nádoby... a je vymalováno... plus jistota, že tam čulibrk není. Pro sichr s sebou furt tahat pár sprejů na grafiti a samozřejmě to nejdůležitější - pořídit si slepého psa (ne slepeckého, volové, opravdu slepého :-), ideálně rotvajlera! (16.04.2020)

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

// Nic není odpornějšího než strach zranitelné ženy a touha toho využít, a nic není uspokojivějšího než chvíle, kdy taková žena svůj strach překoná. Neviditelný exceluje nejen jako psychologický thriller o oběti domácího násilí, zároveň do toho ještě zvládá chytrými nápady kombinovat prvky hororu, takže zůstává vždy o krok před vámi, a to až do samotného konce. Víc takových filmů, prosím. 9/10 (02.04.2020)