Aguirre, hněv Boží

„Ten človek je odo mňa o hlavu vyšší. To sa môže čoskoro zmeniť.“ Na tento film som sa dlhé roky tešil, lebo ma fascinuje dobývanie Ameriky, čo do istej miery naozaj bola smršť "civilizovaného“ barbarstva, úbohosti, krvavého šírenia viery (o ktorú v tej strašnej džungli fakt nikto nestál), znásilňovania, plienenia, lačnosti, ľahostajnosti, posadnutosti, zla, fanatizmu, hlúposti, drzosti, mučenia, smradu a vyvražďovania. Výsledok nesklamal. Režisér Herzog má povesť šialeného tvorcu (počas jedného rozhovoru ho postrelili, ale interview samozrejme dokončil). Ani AGUIRRE, HNEV BOŽÍ (ktorým sa neskôr inšpirovali bomby KANIBALI, APOKALYPSA, či MISIA, nech mi nikto nehovorí, že nie) nepredstavuje žiadnu výnimku: štáb nakrúcal v neuveriteľných podmienkach nepriepustnej divočiny Peru, desiatky kilometrov od čo i len náznaku civilizácie/pomoci. Zúfalá bezmocnosť krehkého človeka voči monštruóznej divokej prírode, nad ktorou nemá najmenšiu šancu vyhrať, je cítiť z každej minúty. Nechcem si to šialené nakrúcanie radšej ani predstaviť. Počas pozerania som si prial, aby to čím skôr skončilo a konečne som z tej odpornej džungle vypadol. Nakrúcanie sa skutočne premenilo na peklo, ktorého vrcholom bol osobný súboj medzi režisérom a jeho dvorným hercom Kinskim (v Peru sa odohrala ich prvá spolupráca, nasledovali napr. UPÍR NOSFERATU, či FITZCARRALDO): natáčania mal Kinski v určitej chvíli po krk a rozhodol sa vrátiť domov, Herzog sa mu ale údajne vyhrážal zastrelením a tak zostal. Čo dodať, veselé zážitky, na ktoré človek so slzou v oku a potutelným úsmevom na perách spomína azda celý život, pretože kto vás len tak chce odstreliť, však? (20.04.2011)

Nebýt Kinského, půjde nejspíš o nepříliš vybočující dílo, které diváka zaujme snad jen pěknou úvodní scénou za zvuků krásné hudby a pomyšlením na poměrně nebezpečné podmínky, za jakých to muselo být natáčeno - ovšem Klaus Kinski je zde naprosto neskutečný! Žádná rozmáchlá gesta, žádné hysterické výlevy - a přesto je divák přikován k plátnu jeho naprosto zdrcujícím charismatem a všeříkajícími pohledy, které dokonale zobrazují postupné vzdalování se od reality v Aguirreho šíleném mozku. Jestli nějaký film stojí a padá s představitelem hlavní role, pak je to právě tento. (16.10.2007)

Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! (22.07.2005)

Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Dlouho jsem odkládal shlédnutí tohoto filmu a když se naskytla příležitost vidět ho na velkém plátně, neváhal jsem. Zapomeňte na dobro a zlo, tady je jen zlo a ještě větší zlo. Největší zlo reprezentuje herecký génius s tváří démona - Klaus Kinski. Na jeho výkonu je postavený celý film. Když k tomu přičteme výbornou kameru a hudbu, máme před sebou úžasný klenot, jehož jedinou negativní stránkou je, že byl natočen v televizním formátu 4:3, což filmu bohužel ubližuje. Žel finanční možnosti tvůrců byly velmi omezené, škoda. (07.05.2011)

Z dnešného pohľadu je až neuveriteľné do akého rizika sa filmári pustili. Natáčanie v extrémne neprístupných lokáciách za rovnako extrémnych podmienok by sa v súčastnosti určite nedalo natočiť bez výdatnej pomoci digitálnych trikov a iných uľahčení. Vtedy to bolo ale ináč. Pekne prakticky a reálne. Dej ubieha pomaly, až hypnoticky, ku čomu dopomáha hudba a minimalistické herecké výkony s démonickým Klausom Kinskim na čele. (21.07.2013)