Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (227)
Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci. ()
Skvělá ukázka postupné degradace mysli a vzestupu šílenství v honbě za bohatstvím. Až groteskně působí jak si španělští vojáci stále potřebují uchovat aspoň kus tradic, tak zvolí tlustého neschopného šlechtice císařem. Ten jen nesmyslně žere a pak umře, všichni umřou. Klaus Kinski se ukázkově klátí a hudba přináší solidní porci beznaděje a melancholie. Proč tam byla useklá mluvící hlava mi bude někdo muset vysvětlit :) ()
´Aguirre, hněv boží´ je opravdu zvláštní film. Dílo se silným tématem a pro mně záhadnou hypnotizující silou. Není to sice poutavá podívaná, ale jako celek tenhle film funguje. Herzog portrétuje španělského dobrodruha Aguirra (Klaus Kinski), který se bezhlavě žene za svojí představou úspěchu a bohatství i za cenu zkázy členů své výpravy a postupně propadá až v šílenství. Film plyne velmi pomalu, asi jako řeka, na které se na vorech plavila Aguirrova výprava. Jestli je pravda, že herci neznali ještě deset minut před natáčením scény své dialogy, tak na filmu je to hodně znát. Herci skutečně občas vypadají, jako by nevěděli co hrát, chílema připomínají členy nějakého ochotnického divadelního spolku, Herzog však vše postavil na démonickém zjevu Klause Kinskiho, který ani hrát moc nemusel, stačilo, že JE. Některé momenty působí dost surrealisticky, (bizarní scéna s useknutou hlavou), někdy až přímo komicky (např. černoch na voru praví "Toto není loď, to kolem není džungle", vzápětí přiletí šíp a zabodne se mu do nohy, černoch se stoickým klidem poznamená "Toto není šíp.", přiběhne Kinski, zakřičí "To je skutečný šíp, kryj se!" a vystřelí těsně u černochova ucha z děla, což černochovi vyloudí veliký úsměv na tváři.:o) ) Nicméně dávám čtyři*, ten film na mně skutečně nějakým záhadným způsobem působil (možná i díky zasněné hypnotické hudbě) a to do té míry, že jsem byl celou dobu zvědavý, co přijde v následujících minutách. Rozhodně je to film, který stojí za to vidět. ()
Hněv boží je jeden z těch pozapomenutých klenotů, na které většinu lidí nikdy ani nenapadne natrefit a je to škoda. Herzog je jedním z nejzajímavějších evropských režisérů. Tento film je skvělým důkazem toho, jak relativní je slovo barbar, které tenkrát užívaly evropské země ve středověku pro označení indiánů. To španělští kolonizátoři se chovali neomaleně, povýšeně, barbarsky… jako prasata. Snažíce se přenést pokrytecké křesťanské evropské hodnoty do jihoamerické džungle, působí male, směšně a hloupě. Film je natočen na motivy skutečně zdokumentované cesty. Působí silně autenticky, ani bych se nedivil, kdyby jeho natočení v džungli provázeli silné potíže. Film je poskládán z až hypnotických dlouhých záběrů a je doprovázen úžasnou minimalistickou hudbou. Autentičnosti napomáhají i herecké výkony, jakoby neherců. Samozřejmě, že filmu dominuje postava Klause Kinskeho. Ani moc nemusí hrát, stačí že se pohybuje před kamerou a jeho charisma je dost drtivé na to aby diváka připoutalo. Taková Apokalypse Now ve středověku. ()
Člověk by řekl, že po nějakých těch desítkách stovek filmů už začne mít odhad na to, jaký film bude pro něj. A evidentně to stále neplatí. Aguirre jsem si dlouho schovával a těšil jsem se na film plný džungle a šílenství. Což o to. Obojího je dostatek, nicméně celek se pro mě stal pouze a jen úmorným čekáním na jakoukoliv změnu (ať už děje, nebo třeba způsobu vyprávění), která vlastně nepřišla vůbec a díky tomu mě zanechala v takové podivné letargii. Tu bych sice mohl označit jako důsledek sugestivního vyprávění a ponoření se do děje, jenže pocit, který mě svíral, se spíš podobal deliriu z nudy. 5/10 ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (22)
- Přestože je v úvodu řečena věta, že se film zakládá na záznamech z deníku mnicha Gaspara de Carvajala, režisér Werner Herzog prohlásil, že tomu tak ve skutečnosti není. Carvajalův deník sice existuje, mnich ale nebyl součástí Aguirreho výpravy. (ČSFD)
- Snímek se točil v exteriérech v peruánském deštném pralese poblíž Puerta Maldonada. (PinPrick)
- Ve filmu hrálo 370 indiánů. (M.B)
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)
Reklama