Aj dvaja sú rodina

Francouzi umí natáčet dramata i komedie a jdou jim i žánrové směsice. I dva jsou rodina se veze spíše na vážné notě, ale obsahuje i nejeden humorný moment, o který se postaral především Antoine Bertrand coby Bernie. Škoda, že jsem viděl dabovanou verzi, protože tím zanikla anglicko-francouzská interakce mezi některými postavami, jež byla též zdrojem vtipu. Během prvních dvou třetin jsem si myslel, že dám filmu solidní tři hvězdy, ale v poslední třetině se to celé vyšvihlo o třídu výš a v závěru hráli tvůrci hodně na city - na což jsem jim však skočil i s navijákem. I dva jsou rodina není žánrově vyloženě komedie, u které by se člověk válel smíchy - je spíše humorně laděným příběhem otce a dcery, kteří se navzdory nejedné překážce snažili prožít svůj společný život naplno. (15.03.2020)

"Můj otec mne naučil čelit strachu, má dcera životu...". Po smíchu vždy přijde pláč a po životě smrt. Tak jsou naše osudy předurčeny. Většina z nás má nepřeberné množství možností, jak nakládat s milostivě poskytnutým časem, málokdo si ovšem přizná i své povinnosti, třeba zpestřit tento neveselý svět alespoň jednomu bezbrannému človíčkovi. Demain tout commence částečně definuje slovo rodina, navrhuje alternativy, chvílemi staví diváka do role soudce. Nabízí nám také, sice několikrát pojištěné, nicméně skutečně nefalšované silné emoce, po stránce humorné i dramatické. V hodnocení tohoto filmu, nepochybně pro širší publikum, mne utvrdila hlavně precizní režie a skvělé herectví hlavních protagonistů, které vrcholí v poslední půl hodině, jež si dovolím označit za fantastickou. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (01.03.2017)

Čekala jsem francouzskou verzi "Kramerová versus Kramer" a dostala jsem v podstatě její hodně odlehčenou verzi. Prvním dvaceti minutám kraluje Omar se svým komediálním talentem, představitelka malé Glorie (taky Gloria, ha!) mu následně zdatně sekunduje. Jejich životní styl je neuvěřitelný a nepůsobí příliš reálně, ale já jsem si tu jízdu užívala s nimi, nenáviděla jsem Kristin a na závěr jsem si i poplakala (z důvodu, který by mě po přečtení synopse a zhlédnutí traileru vůbec nenapadl...). (02.11.2017)

Nic proti sladkobolným dojímavým filmům, ale I dva jsou rodina jsou manipulativním a povrchním kalkulem, který je už v základech nepříjemně rozervaný mezi snahou o vážnou vztahově-rodičovskou sondu ve stylu současných evropských dramat a nevhodně zvoleným přelivem hollywoodské komediální stylizace, přičemž oba tyto protikladné přístupy se navzájem vyrušují. Výsledek je, jako by tvůrci chtěli natočit novou verzi Kramerová vs. Kramer, ale aby to na diváky působilo spíš jako Velký táta se Sandlerem, což spolehlivě ubíjí jakýkoli dojem realističnosti. První čtvrthodina je ještě v podstatě super, zbytek je však uměle působící křeč, která je na komedii příliš trpká a na drama příliš plochá, průhledná a nevěrohodná. (02.11.2017)

Omar Sry a Clémence Poésy? Ale ano, funguje to. Sice hlavně na Omarově půlce hřiště, ale za to může asi scénář a troufnu si tvrdit, že i fakt, že jeho herecká hvězda je přece jen maličko výš. Ale abych nechválil jen tyhle dva, malá Gloria se jim přinejmenším vyrovná. Hlavně svou dětskou bezprostředností, která tyhle dva báječně vyvažuje. I dva jsou rodina je příjemný snímek, který těží již z výše zmíněných faktů a také málokdy sklouzne ke kýči, i když k tomu má někdy slušně našlápnuto. A poslední třetina filmu je hodně povedená a nečekaná zároveň. (25.04.2017)