Šialene šťastná

Na mě možná až moc italsky uřvaná road movie, která balancuje na hraně feel-good filmu a nepříjemného sociálního dramatu. Paolo Virzi mezi těmito polohami přepíná tak zběsile, že se nedokážete naplno v některé z nich uvelebit a zůstat v klidu. Tak nějak je film v souznění s jednou z hlavních protagonistek, která prostě nezavře pusu a neustále skáče sem a tam. Přesně jako její nálady přeskakoval i můj vztah k tomuto filmu a nakonec jsem si ani já nedokázal vybrat, takže dávám pouze průměrné hodnocení. (10.07.2022)

Jak se pozná, kdo je normální a kdo ne? Kde přesně začíná hranice šílenství? A co je vlastně za ní? Tohle jsou tři klíčové otázky celého filmu. Naštěstí, i když jde o italskou komedii, nepřijde nálož stupidních vtípků ve stylu Pana účetního nebo jen o něco chytřejších taškařic s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Navzdory tomu, že komických prvků je ve filmu opravdu hodně, s odhalováním motivací jednotlivých postav, jejich příběhů a skrytých křivd úsměv mrzne na rtech až do emotivního finále. Obě herečky v hlavních rolích jsou skvělé, ať mezinárodně známější Valeria Bruni Tedeschi, anebo režisérova manželka Micaela Ramazzotti. Ve své zemi patří k těm nejlepším, všechny jejich emoce jsou naprosto přesvědčivé. A co si budeme povídat, zahrát dvě psychicky nemocné ženy nepatří k nejlehčím úkolům. Především Micaela Ramazzotti toho předvést musela opravdu hodně - a zvládla to. Spolu jim to funguje skvěle, živelná Beatrice a plachá Donatella se bezchybně doplňují, a herecké výkony patří k největším ozdobám filmu. Škoda je, že trochu vázne scénář, který nedává moc prostoru nikomu jinému než hlavním hrdinkám, a místy se nepříjemně vleče. Upřímně řečeno by zasloužil důkladné proškrtání schopným dramaturgem. A hodně důležitá bude pro každého diváka schopnost vcítit se do charakterů obou žen. Komu se to nepovede, na jejich road movie za alespoň nějakou láskou bude nahlížet minimálně rozpačitě. Já to štěstí měl. Asi jsem taky cvok. (02.03.2018)

Když chci něco dokázat, je jedno, v jakém psychickém stavu jsem. Postavy, které jsou zde prezentovány, nejsou vůbec nezajímavé, ale jejich příběh mi nepřišel tak dobrý, jak by mohl být. Ano, je zde celkem povedená gradace, něco temného, co se vkrádá i do vtipných scén, ale celkově za mě spíše průměr. (04.05.2017)

Takový druh dramedie dokážou natočit snad jenom Italové. Jen ti totiž disponují charaktery, které jsem nikde v Evropě nezažil. Buď ukřičený, agresivní Italy, kteří hrotí i smítko na parapetě a nebo uječený, bláznivý, opálený Italky, který mají názor na všechno a za svojí pravdu by Vás byly schopný zkopat do hranatý krychle. Ti chlapy v tomhle případě součástí tohoto filmu nejsou, ale ty ženský….na ty se tu musíte připravit. Jedna je přesně ten prototyp Italky a druhá by byla taky, kdyby nebyla psychicky na dně. Měl jsem co dělat, abych ty charaktery ustál, ale nakonec musím říct, že v rámci roadtrip dramatu jsem se vlastně ani moc nenudil. Naopak. Typické italské drama ze života tamních. (29.05.2019)

Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 (31.01.2017)