Zvuk metalu

Zajímavý dokumentární pohled na zvykání si na hluchotu, většinu času v malé psychoterapeutické komunitě. Bez výraznějšího příběhu, bez velkých emocí, bez překvapení, jen čistá dokumentárnost... takže pak nebylo žádným překvapením když jsem zjistil že dokumentární film tomuto byl přímo námětem. Jen pak nedává moc smysl aby měl Sound of Metal celovečerní délku přes dvě hodiny. 7/10 (17.01.2021)

Dobře, nebudu zastírat to, že jsem od filmu čekal něco na způsob Whiplashe. K překvapení ale nedošlo. Riz Ahmed tu hraje brutálně nepřístupnou postavu, dobře jí hraje jenom proto, že vypadá jak kdyby přišel z Bronxu. V prvních dvaceti minutách místo metalu slyšíte spíš brutální bordel, přičemž se hlavní postava vůbec nemůže divit, že přišla o sluch. Následuje další série neosobních scén, pocitů, názorů a popravdě první emoce ve mně film zanechává až ke konci, kdy se pořádně projeví Mathieu Amalric. Zajímavé drama z prostředí němých, ale na 130 minut zatraceně nepřesvědčivé, k divákovi těžko dostupné, hodně povrchní. (20.03.2021)

Ztrátou sluchu (čehokoli) to možná začíná, ale ztrací se s tím mnohem víc. Teď se s tím smířit a nebojovat. Silné. Ani ne tak při filmu, ani okamžitě po skončení. Nejvíc to "hitne" o několik hodin později. Pořád to dozrává a sílí. Riz Ahmed zahrál famózně, ale sympaťák to v této roli rozhodně není. Třeba takový Paul Raci tady s jeho charismatem krade každou chvíli pro sebe. Jde cítit, že Darius je druhá ruka Dereka Cianfranceho. Bejt to o 20 - 30 min kratší, byl by to naprosto dokonalý zážitek. On je i tak. Přesto malinkaté "ale" k délce. Skvělá práce se zvukem. The Wrestler Darrena Aronofskyho má slabšího bráchu. (27.01.2021)

Když člověk slyší ten název Sound of Metal a vidí k němu vševypovídající plakát, tak trošku čeká další nářez podobný Whiplashi. A ona to nakonec šleha je, nicméně nikoliv hudební, ale sociálně dramatická. Riz Ahmed je ve filmu naprosto výborný a ačkoliv je trošku divné, že se film původně vydaný na festivale v roce 2019 uchází o Oscary z minulého roku, právě Ahmed si tu nominaci zaslouží. Nicméně si myslím, že jistá soška je jen pro střih zvuku...80% (22.03.2021)

Těžkost zvykání si na hluchotu (nejen) během odvykačky v komuně. O co komornější, o to naturalističtější indie festivalovka. Především díky strhujícímu (a jakkoli by to k tomu svádělo, tak ani na moment přehrávajícímu) Ahmedovi a práci se vším tím "hlučným tichem"; tedy odhlučněním, hučením, pískáním v uších, šramotu implantátu a v kontrastu zesílenými zvuky každodennosti, které bereme za samozřejmé. Vyžívá se to v táhlých mlčenlivých záběrech na detail tváře zatímco vám v uších hučí iritující pískot. Ano, je to díky tomu pomalé a svébytné, ale s ohledem na médium až nebývale imerzní; vyplatí se to sledovat se sluchátky. Snad jen to nemuselo být až tak chladné, odosobněné a předvídatelné; přesně víte kudy se to bude ubírat a jakou scénou to skončí. Celkově se stěží lze ubránit pocitu, že jde přesně o ten typ snímku, kdy vám při zmínění jeho názvu jako první asociace naskočí "dvojhodinové galapředstavení Rize Ahmeda" spíše než co jiného. (20.12.2020)