Princ mamáčik

Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo. (01.01.2024)

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Osnova děje Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)

V jistých momentech jde zaregistrovat slušná a především uvědomělá práce s humorem, která je jen chvílemi přeci jen zabita krapet infantilní sázkou na jistotu. Klasická pohádková klišé se tu ovšem přeci jen krapet ohýbají a v jistém ohledu možná zamrzí, že Budař spíše nerealizoval ještě dospělejší pohádku, která by měla ještě větší přesah a proti klasickým pohádkovým pravidlům by šla ještě výrazněji. Na to je Princ Mamánek v součtu přeci jen víceméně rozkročený mezi sázkou na jistotu a vyššími ambicemi. Jako mix závanu starých časů a svěžího pokusu je to ovšem ve finále minimálně zajímavá podívaná. Ano, eskapády se šišlajícími zlými čarodějnicemi sice evokují skeč ze Tří tygrů a infantilnost pohádek Zdeňka Trošky, po očividném odkazu na Pána prstenů: Společenstvo Prstenu ovšem dochází k nadstavbě, za kterou by se nemusel stydět ani Ingmar Bergman. I když pochopitelně o poznání méně intelektuálnější.... (26.10.2022)

Dlouhá očekávání z osobitého projektu Honzy Budaře, který na něm dělal skoro všechno, byla veliká. Co Vám budu povídat. Že se ale dočkám hororové pohádky (přičemž pohádkovou atmosféru bych zde hledal marně) jak od Juraje Jakubiska, to bych asi ani v nejmenším nečekal. Herecky tu nejvíce září Vetchý a Kubařová. Nejzajímavější je film pak z pohledu hororových prvků. Ty jsou super a ke konci jejich esence vrcholí. Jen mám pocit, že pro svůj dobrý nápad jsem očekával něco trošku jiného. Něco alespoň trošku vtipného. (28.03.2023)

Dobře Jane, nenech se rozladit recenzemi! Je to vtipné, výborná kamera, herci skvělí, krásné exteriéry, dobře vybraná hudba a hlavně je to odvážné.  Filmové zpracování duševně-duchovních procesů, které čekají jednou každého, je výjimečným počinem! Scény s Bořkem Vávrou (V. Javorským) by měly patřit do zlatého fondu filmového umění. Díky! (02.04.2023)