Réžia:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
Popol VuhHrajú:
Josef Bierbichler, Stefan Güttler, Sonja Skiba, Werner Herzog, Clemens Scheitz, Volker Prechtel, Wolfram Kunkel, Brunhilde Klöckner, Friedrich SteinhauerObsahy(1)
Film se odehrává v bavorské vesnici v 19. století, kde se ve sklárně vyrábí cenné rubínové sklo. Se smrtí mistra na výrobu skla Mehlbecka ztrácí manufaktura tajemství výroby rubínového skla a vesnice postupně upadá do zmatku a šílenství. Majitel chaty najme jasnovidce Hiase z hor, aby přivedl výrobní proces zpět z říše mrtvých. Hias však vidí apokalyptické vize ničení a kolektivního šílenství – prorokuje hrůzy Evropy 20. století. (sator)
(viac)Recenzie (26)
70% Jedna z příkladně divnějších herzogových věcí, ale už za ten geniální soundtrack Popol Vuh a Josefu Bierbichlerovi a jeho výraznému akcentu nemůžu jít pod čtyři. Zdali všichni herci hráli pod vlivem hypnózi nevím, je čas prolistovat si znovu knihu Herzog on Herzog a ujistit se jestli je to fáma nebo ne. Nicméně podstatná většina výkonů v HERZ AUS GLAS je fakt výrazně mimo. ()
-Když někdo dostane dopis bez papíru a písmena leží kolem, nutí to k zamyšlení.- Poetický snímek s vytříbeným vizuálem je podobenstvím o život a směřování člověka. Pastýř Hias je jakýmsi průvodcem příběhu. Stojí mimo ostatní, a přeci je s nimi spojen. Když se sestoupí do horské vesnice, která se smrtí skláře ztratila i tajný recept na výrobu vzácného skla, jeho záměr je čistě pragmatický. Žádá o vyslání lovce, jenž má zabít medvěda, který ohrožuje jeho stádo býků. Současně předpovídá další události. Pomalý film, kde výbornou hudbu střídají tiché pasáže, herci zaujímají tetrální pózy, jako by předváděli oživlé obrazy, a magická příroda (především hory topící se v moři mraků, vodopády a horská jezera) je v protikladu ke světu lidí. Interiéry (hlavně hospoda a sklárna) se topí v šeru a nasvícením evokují obrazy barokních mistrů (šerosvit). Když je Hias zbaven svobody, netouží po lidech, chce vidět les. A rubín má barvu krve... ()
Prírodné úkazy, filozofické monológy, príbeh ako metafora. Toto všetko mi tu pripomínalo Tarkovskeho. Len s tým rozdielom, že zatiaľ čo on mi často hovorí z duše, Herzog sa mi tam ako keby snažil vtesnať niečo nie úplne kompatibilné. Moje hodnotenie teda hovorí skôr áno ako nie, ale srdce mi z toho ako zo skla nepuklo. ()
Ve stísněně uzavřeném prostoru malého panství se v žhoucích výhních rodí krvavě rudé sklo, které dodává vesnici prosperitu a v pánech zase krotí běsy a dodává klid. Proto, když tajemství zahyne společně se sklářem, v mladém šlechtici se probudí šílenství a vesničané se s ním také pomalu začnou propadat do kdysi rudých střepů skleněného pekla._ My se s Herzogovými filmy navzájem prostě máme rádi. ()
Werner Herzog 90 minut foukal kroužky z kouře do vody, aby zjistil, že zlato se tímto postupem skutečně vytvořit nedá. Vznikla mistrovská slepá ulička. Nevím, jestli byli opravdu všichni herci zhypnotizovaní, jak tvrdí IMDb i Wikipedie, ale to by ostatně těžko změnilo něco na tom, jak tento film vnímat. Líbilo se mi několik scén, několik myšlenek a vlastně se mi líbila i premisa o ztrátě sklářského tajemství, která může symbolizovat tolik různých ztrát naší společnosti. Tentokrát ale nevzniká celek, který by do sebe herzogovsky zapadal, ale spíš takové roztahané bizarně pomalé blbnutí. ()
Galéria (3)
Fotka © Werner Herzog Filmproduktion
Reklama