Herz aus Glas

O tomhle Herzogově filmu se tradují zvěsti o hraní herců ve stavu hypnózy – byť je to určitě zajímavý experiment s možným přesahem ke ztvárněným postavám (jež mají jakoby ono titulní srdce ze skla, bez emocí), mnohem hypnotičtější dojem na mě přenášely sekvence zcela bez hereckých projevů, nabízející vizuálně krásné výjevy přírody v doprovodu tajuplné hudby. Ty mají v sobě velice silnou atmosféru, jejíž závan o to víc dokáže aspoň na chvíli pronikat i do zvláštně odtažité komunity bavorských sklářů. Velmi pozvolna rozvíjená zápletka hledání tajemného „receptu“ na výrobu rubínového skla po smrti mistra má v sobě lehce mysteriózní ráz a v oné zvláštní atmosféře mi ani nevadilo, že se často výrazně upozaďuje v ději-neději plném jiných událostí či prostých okamžiků v hospodě a dobových příbytcích. V tomto silně pocitovém historickém snímku jsem si vedle vizuálu v exteriérech rovněž vychutnal živou hru na lidové nástroje a dlouhé autentické záběry na klasickou výrobu skla (i se snad nejvtipnějším momentem filmu, kdy vedle čerstvě nafukovaných skleněných pohárů nechybí připraven pro řemeselníky již dávno hotový pohár naplněný pivem :)). Abych udělil plný počet hvězd, to bych musel být plně fascinován po celou dobu, což se právě pro ty nepříčetné výkony mladých herců nestalo (naštěstí na nich snímek nestojí), nicméně Werner Herzog mě opět značně uhranul dalším výletem do netradičního odlehlého prostředí, jež působí skrze vnímané lidské životy jakoby mimo běžný čas a prostor, s jinými hodnotami a marným hledáním cesty ke vzkříšení mrtvého smyslu života po zlomové události... pomůže svou sílou příroda? Ač si nejsem jist, zda jsem správně pochopil závěr, svým podáním na mě zapůsobil magicky. [80%] (23.07.2024)

Werner Herzog 90 minut foukal kroužky z kouře do vody, aby zjistil, že zlato se tímto postupem skutečně vytvořit nedá. Vznikla mistrovská slepá ulička. Nevím, jestli byli opravdu všichni herci zhypnotizovaní, jak tvrdí IMDb i Wikipedie, ale to by ostatně těžko změnilo něco na tom, jak tento film vnímat. Líbilo se mi několik scén, několik myšlenek a vlastně se mi líbila i premisa o ztrátě sklářského tajemství, která může symbolizovat tolik různých ztrát naší společnosti. Tentokrát ale nevzniká celek, který by do sebe herzogovsky zapadal, ale spíš takové roztahané bizarně pomalé blbnutí. (26.04.2013)

Werner Herzog, tvůrce fascinujících ´Fitzcarraldo´ a ´Aguirre, hněv Boží´, samorost, originál, který kašle na diváckou odezvu a točí si filmy podle svého. Tenhle film předcházela pověst, že herci v něm zangažovaní byli zhypnotizováni, což jsou samozřejmě babský klevety, ale opravdu to tak vypadalo, vzhledem k tomu, s jak strnulými výrazy předříkávali svůj text a jak nepřirozeně ve svém hereckém projevu působili. Film má opět podmanivou "herzogovskou" atmosféru, s brutálně pomalu plynoucím dějem a s plno absurdními situacemi, které vypadají vskutku bizarně. Vesničani chodí po vsi jako zombíci vystřiženi z Romerova filmu, dva chlápci sedí v hospodě u stolu naproti sobě a s naprosto netečným výrazem, bez jediného slova a významu pro děj se tahají za vlasy, polévají se pivem, či si rozbíjejí sklenice o hlavu a povídají si o tom, jak si na sebe lehnou, jiný chlápek se strnulým pohybem a vějířem karet v ruce se jde podívat na požár a pak se zase bez jediného slova vrátí zpět, jakýsi vesničan tančí se svým mrtvým kamarádem a do toho všeho neustálé prostřihy na vytlemeného dědulu v křesle atd atd. Někdo tomu může říkat obrazy s filosofickým přesahem, jiného to může upřímně pobavit, někoho třeba i znechutit. Děj se točí kolem vesnické sklárny a pátrání po receptuře charakteristického produktu sklárny - rubínového skla - kterou si s sebou vzal do hrobu místní rodák. Vše v povzdálí sleduje a příběhem de facto provází postava, která žije v horách, umí předpovídat budoucnost a chrlí ze sebe jednu filozofickou myšlenku za druhou. Příběh "občerstvují" záběry na magicky krásné přírodní scenérie (přičemž ty v úvodu jsou záměrně jakoby z vadného filmového pásu) za doprovodu působivé hudby. Vše dohromady tvoří celek, který svým vypravěčským stylem někoho může k smrti nudit, jiného přinutit fascinovaně zírat na plátno. U mně to je tak něco mezi, proto dávám neutrální 3*. Opravdu těžko hodnotit :o) (18.03.2006)

Ve stísněně uzavřeném prostoru malého panství se v žhoucích výhních rodí krvavě rudé sklo, které dodává vesnici prosperitu a v pánech zase krotí běsy a dodává klid. Proto, když tajemství zahyne společně se sklářem, v mladém šlechtici se probudí šílenství a vesničané se s ním také pomalu začnou propadat do kdysi rudých střepů skleněného pekla._ My se s Herzogovými filmy navzájem prostě máme rádi. (03.11.2010)

70% Jedna z příkladně divnějších herzogových věcí, ale už za ten geniální soundtrack Popol Vuh a Josefu Bierbichlerovi a jeho výraznému akcentu nemůžu jít pod čtyři. Zdali všichni herci hráli pod vlivem hypnózi nevím, je čas prolistovat si znovu knihu Herzog on Herzog a ujistit se jestli je to fáma nebo ne. Nicméně podstatná většina výkonů v HERZ AUS GLAS je fakt výrazně mimo. (03.05.2017)