S láskou Vincent

Mladík vyšetřuje záhadné okolnosti jeho smrti, již odmítá pokládat za sebevraždu. Což je vlastně spása filmu, protože jakkoli úchvatná výtvarná metoda se po čase vyčerpá, omrzí, uspává. Čiší z ní odosobněný chlad tvorby, ve které forma převládá nad obsahem. Předloha je podle skutečných herců a tento polsko-britský snímek, který ve své kategorii vyhrál Evropskou filmovou cenu, vznikl kombinací hraného filmu a animace olejomaleb. Přesně 66 960 originálních olejomaleb vytvořených 125 umělci z celého světa podle 94 původních van Goghových děl. Tvůrci spočítali, že by jejich rozložené obrazy dokázaly pokrýt celý Londýn. dialogy aktérů mají sklon ke květnatému vyjadřování, které tempo vyprávění umrtvuje. Jako neobvyklá experimentální hříčka na dvacet minut by S láskou Vincent rozhodně upoutal silněji než v celovečerní podobě. (19.11.2019)

Jsem nadšená. Naprosto úžasný impresionistický 'animovaný' filmový příběh ze života geniálního malíře, zpracovaný originálním způsobem. Film je zajímavě ochucený pátráním po možných příčinách van Goghova podivného úmrtí. Originální pocta neméně originální osobnosti a divácký bonbónek v jednom. Můj obdiv patří všem, kteří tento jedinečný snímek vytvořili. - "I dream my painting and I paint my dream." (05.06.2019)

filmů.kde forma válcuje obsah je spousta,ale v tomhle případě je to jeden z nejvýraznějších rozdílů,který jsem kdy viděl.Dějově je totiž Loving Vincent něco co mě osobně absolutně nezaujalo,uspávalo a nebavilo.Nebýt již zmiňované formy,která je skvělá a má svoje kouzlo a jít o "normální" film,pravděpodobně bych vůbec nedokoukal.Děj 40 %,forma 80% - výsledek 60% (19.01.2018)

Pamatuji si, že nám v obýváku visely ony slunečnice. Posmutněle a obtěžkány těžkým dřevěným pozlaceným rámem. Nikdy jsem ten obraz nepochopila. Tak jako jsem, jako malá nedokázala chápat osobnost samotného Vincenta. Připadal mi jako ulítlý zrzek, co si zkrátka z lásky uřízl ucho. Tudíž řekněme, že jsem si k němu našla cestu až v pozdějších letech. Rozhodně mu patří můj obdiv a dodám pouze hořce: smrt mu "sluší", ostatně jako všem umělcům, kteří předčasně tragicky zahynuli. Ta temná fatálnost k němu patří, třeba by jeho díla zapadla jinak hluboko pod nános prachu a přišli bychom o takové skvosty. Slunečnice nám sice ze zdi zmizely, avšak tento uctivý film mi je příjemně připomněl a klaním se tak vzácnému propracování. (13.06.2018)

Chápu kolik to muselo dát práce a proto je mi hodně líto když musím napsat, že tohle je jeden z největších filmových provarů posledních let... Příběh je víceméně sterilní. Pár hezkých rozhovorů tam je, ale ve výsledku film nepřináší nic. Emočně se to snaží tlačit přes sentiment a po dramatické stránce je to vlastně příběh o týpkovi co někam jel, mluvil s několika lidmi kteří toho moc neřekli a na konci vlastně nic nezjistil. Radši bych zase koukal na další van Goghův životopis než na tuhle unylou detektivku bez vyvrcholení.. Samotná, do nebes vynášená forma taky není bůhvíco. Naprosto nevkusné jsou černobílé flashback sekvence které svou neosobitostí, doslovností a sterilitou působí jako film prohnaný přes nějakou primitivní aplikaci v mobilu. Barevné části zase hrozně na sílu tlačí Goghovy obrazy do každého druhého záběru a v promalovávání obličejů jsou nepřirozené, protože do Vincentovy uvolněnosti tlačí kontury a detaily. To sice umožňuje rozeznat herce a číst jejich mimiku, ale v té rozevlátosti všeho okolo to působí jako pěst na oko..... Smůla, tohle prostě nefunguje a nebýt toho hypu kolem formy, bez milosti by to zapadlo. Příběh V.v. Gogha je zajímavý, inspirativní a třeba pro mě osobně byl jistou dobu určitým nakopávačem v mé tvorbě.. Kolem jeho smrti sice poletuje několik vran nezodpovězených otázek, ale postavit na takové pseudobulvární banalitě celý film je naprosto tragický krok.. O Vincentovi se zde dozvíme jen málo. Vzhledem k jeho smrti nejsme o nic moudřejší.... Provar.. (07.02.2018)