Rojkovia

Zo začiatku kilm o iných filmoch a vzťahom k nim s trojicou fanatických filmových fanúšikov, komplexná filmová mozaika naplnená odkazmi a éterickosťou s troma voľnomyšlienkárskymi postavami, Matthewom a dvama súrodencami -domácimi - Theom a jeho sestrou, ktorí spolu vášnivo zdieľajú záujmy, obzvlášť fanatickú lásku k filmu a hýria chytľavou netradičnosťou prejavujúcou sa hlavne v ich hrách, Bertolucii pri tom krásne kombinuje výrazovú paletu od humoru po erotiku. Matthew je prijatý do spolku týchto "obludiek" (THE FREAKS,1932) a film postupne prechádza do úrovne romantického filmu zasadeného dobového kontextu pod povrchom tlčúceho na dvere bytu kde si postavy vytvárajú svoju malú bohémsku "komnatu". Prvá polovica sníky je sympaticky emancipovaná až streštená, tá druhá sa venuje prenikaniu do komplikovaných vzťahov medzi postavami v intímnej atmosfére prostredia s pár izbami premenených na malé emancipované univerzum troch ľudí, vykreslené na filmovom plátne v impresionistických farbách. Éterická dráma o zaujímavých ľudoch v revolučnej dobe, film o láske k filmom a ich citovaní na pozadí načrtávajúcom dobové udalosti vychádzajúce výrazne na povrch až v záverečných minútach, z bytu sa dostávame do ulice, atmosféra snímky sa mení, z myšlienkovo bohatej vláčnosti zrazu kričí. (13.04.2013)

Tento snímek bych označil pojmem "umělecké porno". :) Nahota je ve filmu naprosto normální, ale není násilná..působí přirozeně. Mnoho krásných obrazů ("I can't stop you, I've got no arms."), úchvatná kamera, fúze snímku samotného se záběry starých francouzských filmů, revoluční dusno probíhající všude kolem, hlavní postavy o něm stále mluví, rozebírají ho, ale přitom se ho aktivně zúčastní až v samém závěru. Krásná hříčka Bernarda Bertolucciho, který se do příběhu nebál zasadit i téměř incestní vztah Thea s vlastní sestrou Isabelle v kombinaci s milostným trojúhelníkem ("Yes, I'm drunk. And you're beautiful. And tomorrow morning, I'll be sober but you'll still be beautiful.") (29.03.2006)

Italský režisér Bernardo Bertolucci se již jednou provokativně Paříži věnoval, a to ve svém kontroverzním snímku Poslední tango v Paříži, které dnes působí značně sexuálně umírněně. Jak se zdá, doba jde kupředu a možná časem nebude rozdíl mezi pornofilmem a uměleckým filmem. Protože i Snílci obsahují velmi erotické scény, které skutečně leckdy lze zaměnit s pornografií. Samozřejmě právě proto je tento film ohromným lákadlem pro většinový dav, avšak i za tímto jistým typem pozlátka se skrývá malý velký příběh. Ocitáme se v Paříži jara roku 1968, kdy byl vyhozen nejlepší francouzský filmový archivář, promítač, kritik a odborník, a mnozí slavní herci jej začali obhajovat i proti policejnímu násilí. Tyto úvodní scény jsou vynikající v tom, nakolik kombinují původní dobové záběry s nově natočenými, takže dochází k jakémusi prolnutí minula a současna. Mladý Matthew, americký student francouzštiny a milovník filmů, se při těchto demonstracích seznímá s mladým párem Theem a Isabelle. Ti se znají od dětství a nabídnou mladíkovi možnost bydlet s nimi. Zasvětí ho vedle povídání o filmu i do mnoha francouzských způsobů sexu a milování, ale stále jsou malými dětmi, kterým chybí nadhled nad sebou i situací kolem sebe. A i když se Matthew snaží, nepodaří se mu je předělat, protože náhle přichází politická revoluce a on oba ztrácí. Film má na disku skvělé provedení – jak obrazové, tak zvukové. Vedle českého dabingu v Dolby Digital 5.1 zde najdeme i stejný původní anglický zvuk v Dolby Digital 5.1, ale také anglický zvuk v DTS! Ne že by mezi nimi byl větší rozdíl, ale v těch několika málo scénách zní dobře. Bonusy zahrnují upoutávku na tento film a také trailer na Trio z Belleville, fotogalerii, ale pak také např. rozhovory. Je jich celkem šest – tři s herci – představiteli Thea, Matthewa a Isabelle, a tři s režisérem, scenáristou a producentem. Mají od dvou do jedenácti minut, a asi nejzajímavější je ten s režisérem, kde zjistíme, proč tento film natočil a jaký byl návrat po třiceti letech na stejná místa. Následuje jedenáct minut z natáčení několika různých scén, tedy z placu, které mají české titulky, stejně jako pětiminutový film o filmu, jenž je spíše větším trailerem s ukázkami z filmu a krátkými výňatky z již slyšených rozhovorů. (09.08.2019)

Nemám vůbec nic proti masturbaci, ale masturbovat, když píšete dopis mamince? Přiznám se, že jsem poprvé, před těmi třinácti lety, na film koukal hlavně kvůli Evě Green. Jsem rád, že jsem si dnes, po letech, mohl vychutnat i ten zbytek. Svérázný návrat do strastí mládí a jistého dobově-historického úseku. Vyloženě charakterní film, který se netočí ani tak kolem příběhu (a snad ani myšlenek), ale kolem postav. Viděl jsem od Bertolucciho teprve jen dva filmy (napravím, napravím) a zrovna dva, které mi přijdou svým způsobem nějak propojené, jako by jeden odkazoval na druhý). Bavily mě hrátky kamery (využívání zrcadel). Ten byt, ta knihovna v něm... (15.12.2016)

Umělé. Ať už je to ona vychvalovaná atmosféra šedesátých let či quasiintelektuální rozhovory o filmech a politice (to je vůbec nejhorší - hromada řečí, které mají asi odpovídat jisté naivitě místa a času, kde jsou pronášeny, jenže nejsou ani tak naivní, jako spíš trapné a hloupé), nevěřím tomu, ani co by se za nehet vešlo. Ještě tak nejlíp dopadl vztah ústřední trojice, zvláště Theo a Isabelle jsou docela přesvědčiví (a hezcí), zbytek se prostě nepovedl. Snílci na mne zkrátka působí jako nostalgicko-masturbační fantasie starého režiséra, nic víc. (28.11.2006)