Réžia:
Bernardo BertolucciScenár:
Gilbert AdairKamera:
Fabio CianchettiHrajú:
Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Robin Renucci, Anna Chancellor, Jean-Pierre Léaud, Jean-Pierre Kalfon, Valentin Merlet, Florian Cadiou, Lola Peploe (viac)Obsahy(1)
Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (306)
Todle je bohužel ten druh umění, kterej tak úplně nechápu. Relativně nepropracované postavy na plátně debatují stále o tom samém, snaží se rozvíjet jakési vztahy, které ale (navzdory solidním výkonům herců) zůstávají nepochopeny, nerozpracovány a nedotaženy. Erotické scény (navzdory přítomnosti neuvěřitelně sexy Evy Green) postrádají veškeré dusno a příběh jenom zdržují a notabene i zabíjejí, byť to byl paradoxně asi největší tahák celého filmu. A když máme film, jehož postavy nám nejsou sympatické, jehož děj neexistu a ještě postrádá skutečný konec, a jehož, na první pohled jediná, zajímavá složka se dokonale míjí účinkem, co nám zbyde? Pár zajímavých odkazů na staré filmy, příjemná atmosféra 60. let, krásné skladby, oku lahodící pohled na do detailu vyvedené iinteriéry a několik zajímavých režisérských nápadů a vtípků (mě se líbilo přehození medvídků na Lisině posteli). . Jenže na víc, jak čístý průměr to nestačí. 50% ()
A já pořád nevím, jestli to, že herci jsou krásní, má filmu přidávat hvězdičky. Snílci mě na poprvé neoslovili, při druhém sledování se mě zase tak nějak vnitřně dotkli, na potřetí jsem si říkala, že pojetí přiliš spoléhá na mladické kouzlo představitelů... No nevím, nevím. Pro mě tak nějak rozporuplný film, což ho činí neskonale zajímavějším než jiné nerozporuplné snímky, že ano. ()
Uvoľnený, "free" film, v ktorom môžete nájsť pár pekných myšlienok (ak chcete, nemusíte) a ktorý nezaprie, že jeho tvorca je autorom Posledného Tanga v Paríži. Eva Green je veľmi príjemný zjav a to nemám na mysli, len jej vzhľad ale aj herecké umenie, pričom dvaja zvyšný predstavitelia ústredného tria nezaostávajú. Je to primerane dekadentné, inteligentné, vizuálne pútavé, do istej miery originálne a aj "francúzsky šarmantné". ()
Je to tu zase. Jeden už by skoro mohl zmáčknout ctrl+c, a potom ctrl+v. Zkrátka zase další film, který zdaleka nedosahuje kvalit knižní předlohy. Skutečně, pokud se vám Snílci jen trochu líbili, určitě si nenechte ujít stejnojmennou knihu Adaira Gilberta. Film samotný také není špatný, má perfektní atmosféru a některé scény jsou krásně nespoutané. To, co tam ti mladí lidé předvádějí není nechutné. Je to prostě styl života a myšlení jedné francouzské generace. Generace snílků... Film to není dokonalý, ale kvůli té atmosféře, půvabným odkazům na jiná filmová díla a i díky ústřední trojici si nicméně čtyři hvězdičky zasoulož..ehm, pardon.. zaslouží. ()
Italský režisér Bernardo Bertolucci se již jednou provokativně Paříži věnoval, a to ve svém kontroverzním snímku Poslední tango v Paříži, které dnes působí značně sexuálně umírněně. Jak se zdá, doba jde kupředu a možná časem nebude rozdíl mezi pornofilmem a uměleckým filmem. Protože i Snílci obsahují velmi erotické scény, které skutečně leckdy lze zaměnit s pornografií. Samozřejmě právě proto je tento film ohromným lákadlem pro většinový dav, avšak i za tímto jistým typem pozlátka se skrývá malý velký příběh. Ocitáme se v Paříži jara roku 1968, kdy byl vyhozen nejlepší francouzský filmový archivář, promítač, kritik a odborník, a mnozí slavní herci jej začali obhajovat i proti policejnímu násilí. Tyto úvodní scény jsou vynikající v tom, nakolik kombinují původní dobové záběry s nově natočenými, takže dochází k jakémusi prolnutí minula a současna. Mladý Matthew, americký student francouzštiny a milovník filmů, se při těchto demonstracích seznímá s mladým párem Theem a Isabelle. Ti se znají od dětství a nabídnou mladíkovi možnost bydlet s nimi. Zasvětí ho vedle povídání o filmu i do mnoha francouzských způsobů sexu a milování, ale stále jsou malými dětmi, kterým chybí nadhled nad sebou i situací kolem sebe. A i když se Matthew snaží, nepodaří se mu je předělat, protože náhle přichází politická revoluce a on oba ztrácí. Film má na disku skvělé provedení – jak obrazové, tak zvukové. Vedle českého dabingu v Dolby Digital 5.1 zde najdeme i stejný původní anglický zvuk v Dolby Digital 5.1, ale také anglický zvuk v DTS! Ne že by mezi nimi byl větší rozdíl, ale v těch několika málo scénách zní dobře. Bonusy zahrnují upoutávku na tento film a také trailer na Trio z Belleville, fotogalerii, ale pak také např. rozhovory. Je jich celkem šest – tři s herci – představiteli Thea, Matthewa a Isabelle, a tři s režisérem, scenáristou a producentem. Mají od dvou do jedenácti minut, a asi nejzajímavější je ten s režisérem, kde zjistíme, proč tento film natočil a jaký byl návrat po třiceti letech na stejná místa. Následuje jedenáct minut z natáčení několika různých scén, tedy z placu, které mají české titulky, stejně jako pětiminutový film o filmu, jenž je spíše větším trailerem s ukázkami z filmu a krátkými výňatky z již slyšených rozhovorů. ()
Galéria (228)
Zaujímavosti (11)
- Ukázky z filmových děl zahrnují tyto tituly: Kameraman (1928), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Plavovlasá Venuše (1932), Královna Kristýna (1933), Páni v cylindrech (1935), The Girl Can't Help It (1956), U konce s dechem (1960), Chodba šoků (1963), Banda pro sebe (1964) a Muška (1967). (NinadeL)
- Roli Matthewa měl hrát Jake Gyllenhaal, ale ten ji odmítl kvůli otevřenému zobrazení nahoty. (HellFire)
- Aby se herci cítili pohodlně a přirozeně při natáčení scén obsahujících nahotu, radil jim režisér Bernardo Bertolucci, aby chodili nazí ještě před tím, než se začne natáčet. (HellFire)
Reklama