Rojkovia

Dost usilovně jsem v promluvách, citacích, hádkách, experimentech a hrách Isabelle, Thea a Matthewa hledal hlubokou abstrahovatelnou analogii na dobovou politickou situaci, na způsob, jakým se mladí staví ke kritice starších generací, na toxický strach ze světa mimo vlastní představivost, na opojné horizonty otevřených myslí, incest a podobně. Ale prostě se asi musím smířit s tím, že o nějaké hlubší symbolické poselství ve snímku moc nejde. Bertolucci si to tu střihnul spíš "na Allena". Je to škoda, ale ne zas až tak moc. Trochu povrchní svůdnosti totiž snímek nese. (01.01.2021)

Italský režisér Bernardo Bertolucci se již jednou provokativně Paříži věnoval, a to ve svém kontroverzním snímku Poslední tango v Paříži, které dnes působí značně sexuálně umírněně. Jak se zdá, doba jde kupředu a možná časem nebude rozdíl mezi pornofilmem a uměleckým filmem. Protože i Snílci obsahují velmi erotické scény, které skutečně leckdy lze zaměnit s pornografií. Samozřejmě právě proto je tento film ohromným lákadlem pro většinový dav, avšak i za tímto jistým typem pozlátka se skrývá malý velký příběh. Ocitáme se v Paříži jara roku 1968, kdy byl vyhozen nejlepší francouzský filmový archivář, promítač, kritik a odborník, a mnozí slavní herci jej začali obhajovat i proti policejnímu násilí. Tyto úvodní scény jsou vynikající v tom, nakolik kombinují původní dobové záběry s nově natočenými, takže dochází k jakémusi prolnutí minula a současna. Mladý Matthew, americký student francouzštiny a milovník filmů, se při těchto demonstracích seznímá s mladým párem Theem a Isabelle. Ti se znají od dětství a nabídnou mladíkovi možnost bydlet s nimi. Zasvětí ho vedle povídání o filmu i do mnoha francouzských způsobů sexu a milování, ale stále jsou malými dětmi, kterým chybí nadhled nad sebou i situací kolem sebe. A i když se Matthew snaží, nepodaří se mu je předělat, protože náhle přichází politická revoluce a on oba ztrácí. Film má na disku skvělé provedení – jak obrazové, tak zvukové. Vedle českého dabingu v Dolby Digital 5.1 zde najdeme i stejný původní anglický zvuk v Dolby Digital 5.1, ale také anglický zvuk v DTS! Ne že by mezi nimi byl větší rozdíl, ale v těch několika málo scénách zní dobře. Bonusy zahrnují upoutávku na tento film a také trailer na Trio z Belleville, fotogalerii, ale pak také např. rozhovory. Je jich celkem šest – tři s herci – představiteli Thea, Matthewa a Isabelle, a tři s režisérem, scenáristou a producentem. Mají od dvou do jedenácti minut, a asi nejzajímavější je ten s režisérem, kde zjistíme, proč tento film natočil a jaký byl návrat po třiceti letech na stejná místa. Následuje jedenáct minut z natáčení několika různých scén, tedy z placu, které mají české titulky, stejně jako pětiminutový film o filmu, jenž je spíše větším trailerem s ukázkami z filmu a krátkými výňatky z již slyšených rozhovorů. (09.08.2019)

Snílci se sice snaží honit více zajíců, než by bylo zdrávo, ale i tak zůstávají energií nabitou podívanou, kde nejpůsobivěji vyznívají režisérovy snahy zachytit lásku ke kinematografii. Revoluce i incestní vztah dvou hrdinů zůstávají na druhé koleji a nejsou vylíčeny jinak než efektně (a že dívat se na Evu Green je radost). I tak se mi ale Snílci hodně líbili. Ale mohlo to být ještě lepší. *** 1/2 (01.12.2006)

The Dreamers je filmem, který není pro každého. Jeho první polovina se mi opravdu líbila, atmosféra staré Paříže, povídání o filmech a kultuře… Myslel jsem, že plný počet z mé strany nemůže nic ohrozit. Nicméně pak přišla druhá půlka, která to celé jakoby přibrzdila - příběh už nebyl tak "plynulý" ale táhl se a těch scén, které se mi opravdu líbily, ubylo (scéna ve vaně se zrcadly). Nahota mě nijak nešokovala, Eva Green se taky nemá za co stydět, ale bojím se, aby tohle nebylo jediné, co si z tohoto filmu budu, řekněme za rok, pamatovat. Tím neříkám, že by film byl prázdný, to ne, ale nevím, co si o tom myslet. Co ale vím je, že se mi snímek líbil, jak už jsem napsal, hlavně první polovina. Určitě jeden z filmů, který si za několik let musím pustit znovu. 80 %. (13.07.2012)

Asi nie je zriedkavou vlastnosťou starnúcich režisérov, že si ku koncu kariéry nakrútia film, ktorým potešia svoje oko. Prihodilo sa to Kubrickovi (Eyes Wide Shut), Trierovi (Nymfomanka) i Bertoluccimu (Rojkovia). Nie som moralista, takže mi tento sklon neprekáža, len okrem jeho saturácie musí byť vo filme niečo, čo by zaujalo aj po zásahu socialistického cenzora. A to často chýba. K Nymfomanke I som napísal: "Až sa mi žalúdok obracal, keď boli jednotlivé šukačky prerušované rozborom Bachovej hudby alebo zvláštnosťami Fibonacciho postupnosti." A Rojkovia u mňa dopadli takmer rovnako. Ono sa vo filme veľa neudeje a ani veľa zaujímavého nepovie. Všetko sa točí okolo sporo oblečenej Evy Green a keď je už toho príliš, vyjde sa do ulíc kde sa búria mladí ľudia. Síce presne nevedia proti čomu a za čo, ale to možno príde časom. Takže som spokojný, že som film videl, ale k poslednému tangu mám lepší vzťah. (20.02.2022)