Svatební cesta do Jiljí

Přiznám se, že jsem tento film viděl až nedávno a již ženatej. "Dopsíprdele," pomyslel jsem si, "vidět to tak před svatbou, hnal bych ji na nějakej ten vejšlap taky." Nic naplat, teď už to nikdo nevrátí. Čert nikdy nespí. Každopádně, tento snímek se svým humorem a stylem pojetí řadí k těm čtveráckým kouskům pánů Smoljaka a Svěráka, jen je neprávem opomíjen. Kdyby to dávali v televizi tolikrát, co film Marečku, podejte mi pero nebo spíš Kulový blesk (ano, nabízí se představa, že hlavní mužská role je totožná), stal by se z toho stejný trhák. Teď mě napadá, že je ta postava stejná nejen jako v Kulový blesk, ale i jako v Jára Cimrman ležící spící, ale to bude asi tím, že je tam ten Abrhám kamenně unylý a do filmu promlouvá jeho vnitřní hlas, resp. té postavy. Je to takový společný jmenovatel těchto filmů. A já si říkám, že to vůbec nevadí. Jako je jedno, že Libuška Šafránková hraje jeho manželku v životě i ve filmech. (13.05.2013)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Nejsem světová jednička ve čtení map, ale to není hlavní důvod, proč jsem neabsolvoval zkoušku pevnosti budoucího manželství. Pokud by totiž má nastávají tehdy viděla mou zoufalou snahu při rozdělávání ohně, mé krkolomné pády při zdolávání horských vrcholů, mou ekvilibristiku na divoké vodě či mou dezorientaci při luštění jízdních řádů, tak by patrně k obřadu nikdy nedošlo. Naštěstí jsem tento snímek viděl dlouho před svatbou, takže jsem věděl, do čeho se nemám pouštět. To Tomáš s Petrou se pro předmanželskou zkoušku rozhodli a já jako divák za jejich utrpení děkuji. Bylo to velmi zábavné, poučné a abych si zacitoval z rozhovoru s německým turistou - grossartig, wunderbar, ausgezeichnet, fenomenal a hlavně epochal. (26.07.2013)

Jeden z filmů,které počítám k absolutní špičce českých(potažmo světových) komedií,s osvědčenou dvojicí hlavních protagonistů.Střet Krchňákových fantazií se syrovou realitou je naprosto brutální a on tu musí použít veškeré své schopnosti,tupou sílou počínaje a brilantním čtením v mapě konče.Film jsem si oblíbil už v dětství a vydrželo mi to dodnes. (22.08.2016)

2,5* Z úcty k zúčastněným hercům je to přesný průměr. Tak slibný námět, který skýtá mnohé...navíc ty vnitřní monology, které to celé mohly posunout ještě výš..ale nějak se to tvůrcům nepodařilo. Jako kdyby se ansámbl nemohl rozhodnout, jestli to bude sled absurdních epizod nebo snaha o realitu (jakkoliv ale pokroucenou). Pro mne je to tak na půl cesty. Realisticky to brát nemůžu, protože takhle se ani muži, ani ženy nechovají a na absurdistán je to zase celé takové uhlazené a pěkné. No, škoda... (02.07.2019)