Svatební cesta do Jiljí

Zkoušku před svatbou a společným životem si vyzkoušeli v hlavních rolí Josef Abrhám a Libuše Šafránková, jenž si chtějí jejich rodiče ověřit, jak se k sobě vlastně hodí. Toho druhého nejlépe poznáš, když s ním cestuješ. Aspoň tak to vidí rodiče. Milí český film. Nezapomenutelná scéna se ztráty a nálezy s Ladislavem Smoljakem. ( Hodnocení: 8/10 ) (08.06.2013)

Je to trochu odlišné od knihy, kde je ten konflikt poněkud hlubší a krapet jinak rozhozený, ale jinak hlavní téma zůstává a je zobrazené dokonale - všechna ta racionálnost mužů a emotivnost žen, ale stejně jim to nejlíp jde, když táhnou za jeden provaz a doplňují se. Abrhám a Libuška jsou skvěle sehraní - asi do toho dali i kus ze svého vztahu. Jinak ke knížce jsem psal na Databázi knih tento komentář: Co se týče žánru, tak jde o zasvěcovací cestu (tedy cesta sama je cíl), proto jsou jednotlivé kapitoly také rozděleny na jednotlivé dny. Každý den pak dokonce ještě obsahuje „pohádku“ na dobrou noc. Gró knihy však tkví v přesných postřezích o vzájemném manželském životě, o rozdílech mezi muži a ženami, a jak se vlastně nakonec doplňují. Vše okořeněno chytrým humorem, vynikajícími slovními obraty a vtipnými. někdy až kousavými postřehy. (24.03.2019)

Kde jinde se poznat, než na cestě horami a řekami, že. Zvlášť, když ji naplánuje pragmatický statistik za účelem poznání své milé, oblíbené a starostlivé, ale zato zcela nerealistické (možná) budoucí manželky. Hynek Bočan respektujíc výbornou předlohu Miroslava Skály jim výlet rozhodně neusnadňuje, takže o nepříjemné situace samozřejmě není nouze, všechny z nich ovšem hlavní dvojice s většími i menšími problémy překonává a hlavně - všechny z nich baví diváka svou bláznivostí a hlavně přístupem obou hrdinů. Geniální jsou (nečekaně) i herecké výkony našich nejlepších herců, Libuše Šafránková do romantičky Petry dává opět veškerý svůj půvab, eleganci a charisma, zatímco Josef Abrhám je v bručounovi Tomášovi, jeho často negativních postojích a trefných vnitřních komentářích naprosto nepřekonatelný. (28.08.2011)

Mnoho párů má potřebu tvrdit, že si jsou souzeni, i když následné rozchody a rozvody značí, že tomu tak úplně nebylo. Abrhám a Šafránková jsou jedni z mála, kterým bych to věřil. Desítky let jim to klapalo před kamerou i v soukromí a jejich bláznivá cesta do Jiljí je toho důkazem. Taková blbost může fungovat jen díky dokonalé chemii a sehranosti daného páru. (01.04.2024)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)