Svatební cesta do Jiljí

Jeden z filmů,které počítám k absolutní špičce českých(potažmo světových) komedií,s osvědčenou dvojicí hlavních protagonistů.Střet Krchňákových fantazií se syrovou realitou je naprosto brutální a on tu musí použít veškeré své schopnosti,tupou sílou počínaje a brilantním čtením v mapě konče.Film jsem si oblíbil už v dětství a vydrželo mi to dodnes. (22.08.2016)

Josefu Abrhámovi tyhle ironizující typy chlápků prostě sednou. A to ani nemluvím o tom, jak v tomhle filmu září Libuška Šafránková. Jedna z nejkrásnějších českých hereček zahrála tu postavu tak dokonale, že člověk hned chápal, proč se jejímu nastávajícímu pořád něco nezdá, ale proč zároveň není schopen se na ní moc dlouho zlobit. Prostě ten typ ženy, kterou chlap nemůže nemilovat. (06.03.2009)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Přiznám se, že po přečtení několika zdejších komentářů jsem čekala více důvodů ke smíchu, ale možná mi jenom chybí nějaké ty životní zkušenosti. Asi nejvíc se mi líbilo zahánění zmije :). A Libušce se divím, že manžela nedonutila oholit si ten příšerný hrudník. "Vystupme." "Nemůžeme, najeli bychom na kmen." "Ale vždyť jsme teď zastavili a klidně stojíme." :) (20.06.2015)

Je to trochu odlišné od knihy, kde je ten konflikt poněkud hlubší a krapet jinak rozhozený, ale jinak hlavní téma zůstává a je zobrazené dokonale - všechna ta racionálnost mužů a emotivnost žen, ale stejně jim to nejlíp jde, když táhnou za jeden provaz a doplňují se. Abrhám a Libuška jsou skvěle sehraní - asi do toho dali i kus ze svého vztahu. Jinak ke knížce jsem psal na Databázi knih tento komentář: Co se týče žánru, tak jde o zasvěcovací cestu (tedy cesta sama je cíl), proto jsou jednotlivé kapitoly také rozděleny na jednotlivé dny. Každý den pak dokonce ještě obsahuje „pohádku“ na dobrou noc. Gró knihy však tkví v přesných postřezích o vzájemném manželském životě, o rozdílech mezi muži a ženami, a jak se vlastně nakonec doplňují. Vše okořeněno chytrým humorem, vynikajícími slovními obraty a vtipnými. někdy až kousavými postřehy. (24.03.2019)