Veľká ryba

Sympatický úkrok Tima Burtona. S kouzelnou atmosférou, dojemnými momenty a hromadou životních pravd, kterým budete ochotni naslouchat díky jejich pohádkovému zpracování. Jen moc nechápu poznámky o neBurtonovské vizáži. Pořád je to ten typicky bizarní pohled na běžné lidské strasti a problémy, tou stejnou barvitou optikou, akorát trochu umírněnější a méně temný. Tim nám sice trochu stárne, ale pořád byste tenhle film bez váhání přiřadili k němu. (18.12.2003)

Mrazivě dokonalé. Tim Burton s Dannym Elfmanem servírují příběh neskutečně hluboký a dojemný. Každý rád vypráví historky, ve kterých si vždy něco přilepší k dobru. V tomto případě ovšem jsem se zasekl na háček jako opravdu veliká ryba. Je to možná jen můj pocit ale dost dobře je možné, že tohle byl vskutku největší úlovek co kdy Tim Burton chytil. Těžko si představit v jeho podání dokonalejší film, přestože zde nepoužil zase tolik, pro něj typických prvků jež ve svých filmech hrozně rád používá. PS: musím se tady podepsat pod jednu věc, kterou jsem si zde přečetl. 105 minut se dívám na tento film a říkám si to je tak na 4 hvězdy v hodnocení a co se pak nestane, příjde závěr a já jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím jak sem se nechal ulovit. (30.07.2008)

Ňam ňam ňam... Můj nejoblíbenější Burton, film lehký jak vánek, který nenese o nic lehčí (ale o nic závažnější) myšlenku, než že fantazie je mocnější (nejen zajímavější) než suchá životní realita... To je samozřejmě dost zjednodušeně řečeno, navíc se tu objevuje další velké téma - komplikovaný vztah otce a syna. Tim se opět vytahuje se svými motivy - smrt (hlavní postava prakticky celý film umírá a pokouší se usmířit se s okolím), bizardní postavy (které zde ovšem nejsou na okraji společnosti, ale poměrně úspěšně do ní zapadají - že by nové optimističtější pojetí?), k nim přidává to nové, pro film ústřední - tj. vyprávění příběhů a cena jimi stvořeného světa... No jestli jste z mé mikroanalýzy filmu nervózní, nebuďte, nad těmito věcmi nemusíte vůbec přemýšlet... můžete film chápat jako jeden krásný, nepravděpodobný příběh muže, který měl rád život a jeho dobrodružství, výborně odehran a podbarvený nevtíravým, nezvykle veselým soundtrackem Dannyho Elfmana. Je na co se dívat, zahřeje u srdce! P.S.: Ani popáté jsem se neudržel a na konci jsem opět posmrkával... to se mi fakt nestává často... 100% (18.06.2006)

Ovšem, tohle se Burtonovi náramně povedlo. Ačkoli mohla Velká ryba snadno skončit jako snůška sentimentálních a barevně opulentních historek, stalo se z tohoto snímku nádherně vypointované a myšlenkově soudržné dílo. Edward Bloom není po stránce psychologické velká postava, je to překrásný symbol lidské imaginace a toho, kterak se skrze fantazii můžeme stavět ke světu. A celá Velká ryba je vlastně jednou velkou hrou, ve které Burton staví diváka do pozice toho, kterému není přisouzeno jen uvěřit, ale musí především pochopit, proč Edward svůj život přetváří do neskutečných historek. Proč je Edward velkou rybou a proč je "pravda" vyprávění irelevantní. Tim Burton líčí příběh svým typicky pitoreskním způsobem, nezapře horrorovou manýru, ale především nezapře svou lásku k zobrazenému fantasknu. Prolínání imaginativních sekvencí se sekvencemi ze "skutečného" světa je provedeno velice citlivě, byť mi v některých místech film připadal trochu nešťastně zrytmizovaný a tím pádem pozbývající na tempu. Jenže konec vše napraví – konec, který je definitvním stvrzením toho, jak citlivě vystavěný je film a jeho myšlenka. Vlastně máte dvě možnosti: buď přijmete sucharský pohled Edwardova syna, nebo přijmete Edwardovu fantazii. Rozhodnete-li se pro druhé, čeká vás nádherný filmový zážitek, který po formální stránce nezapře inspiraci starými mistry evropského "narativního" filmu. Vzhledem k několika slabším místům bych se klonil ke čtyřem hvězdám, ale za ty upřímné slzy v nádherném finále vlastně nemůžu jinak než... (24.03.2004)

Film má dvě hlavní roviny: V realitě a současnosti se odehrává klasický vztahový příběh otce a syna a ve vyprávění se odehrávají příběhy ze života starého pana Blooma. Divácky vděčnější je pochopitelně otcovo vyprávění, protože to je přímo nabušené fantazií a s šedivou realitou toho nemá (?) moc společného. A hledali bychom někoho skutečně povolaného k vyprávění příběhů plných fantazie, pak na Tima Burtona by si člověk po filmech jako Střihoruký Edward vzpomněl mezi prvními.Chvíle, kdy sledujeme Ewana McGregora coby mladého Eda při jeho neuvěřitelných zážitcích patří k tomu nejzajímavějšímu, co film nabízí. Scéna s čarodějnicí a jejím okem („tak takhle teda umřu“) patří k mým nejoblíbenějším. Postupně ale graduje i linie ze současnosti, která vrcholí skutečně nádhernou závěrečnou scénou – dalo by se skoro říct katarzní. K nádhernému zážitku kromě hravé režie Tima Burtona přispívá krásná hudba Dannyho Elfmana a přesné herecké výkony zvláště McGregora a Finneyho. (12.09.2004)