Veľká ryba

Velká Ryba opojně komparuje reálný a fantaskní svět nejen tak, že jejich silné stránky ještě zvýrazní (pohádkovost působí více mile a něžně, v realitě se prohlubuje "pravda" a emoce), ale dokonce kráčí dál až k samotnému filmovému vyprávění. Nejde pak ani o to, jestli tyto světy od sebe rozeznáme, ale o to, že na konci ani nebudeme chtít, a v tom tkví ta nejsladší pointa. Zdatný filmař může vyprávět o čemkoliv a pokud bude mít um a prostředky Tima Burtona, své diváky si vždycky získá... Velká ryba je krásný film, jehož klišé ani naivní rozmary nemohou zkazit líbezné pocity, jež v člověku vyvolává. 9/10 (08.04.2010)

V příbězích jsou naše sny. A právě proto je vyprávíme ostatním...... S Ospalou dierou a Batmanom najlepší Burtonov film. Nádherná až rozprávková atmosféra, pekné myšlienky a pútavý dej plný zaujímavých scén. Veľká ryba je veľkým filmom..... Jsi jako Santa Claus. Stejně úžasný a stejně falešný. (17.09.2011)

"Holý fakta nemají šťávu." A Edward Bloom uměl šťávičku servírovat tak dokonale, že i šeherezádiny pohádky vedle jeho historek vypadaly jako suché oznámení ze společenské rubriky. Přiznám se, že už jsem se v minulosti nejednou v Burtonových fantaziích spolehlivě ztratil, často jsme se nerozcházeli v dobrém, ale tentokrát jsem ke své spokojenosti chytil tááákhle velkou rybu. (15.04.2016)

Mrazivě dokonalé. Tim Burton s Dannym Elfmanem servírují příběh neskutečně hluboký a dojemný. Každý rád vypráví historky, ve kterých si vždy něco přilepší k dobru. V tomto případě ovšem jsem se zasekl na háček jako opravdu veliká ryba. Je to možná jen můj pocit ale dost dobře je možné, že tohle byl vskutku největší úlovek co kdy Tim Burton chytil. Těžko si představit v jeho podání dokonalejší film, přestože zde nepoužil zase tolik, pro něj typických prvků jež ve svých filmech hrozně rád používá. PS: musím se tady podepsat pod jednu věc, kterou jsem si zde přečetl. 105 minut se dívám na tento film a říkám si to je tak na 4 hvězdy v hodnocení a co se pak nestane, příjde závěr a já jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím jak sem se nechal ulovit. (30.07.2008)

Poslední dobou mě nepřestává opouštět ona myšlenka člověku přirozené vlastnosti budovat si svou realitu. Relativizuje se mi tím důležitost oné racionální cesty, která je mi stále blízká, ale tak nějak působí příliš samolibě tím, jak si hraje na čtyř-proudovou dálnici ve světě, kde je jen jednou z mnoha prašných cest. Rybičce semtam opadávají epizodní šupiny, ale tvář rozhodně neztrácí. Burtonův civilně bizarní svět je krásnější bez pozornost odvádějích konfet a ohňostroje. To, co člověk vidí, záleží na očích, kterými se dívá, a je hlavně dáno tím, jak zhlíží. (12.06.2011)