Veľká ryba

Filmy Tima Burtona bývají bohaté především esteticky, často tak moc, že se vizuální stránce daří zakrýt ostatní slabiny. Například Sleepy Hollow je taková podívaná, až člověk nevnímá slabší děj. Big Fish ale není o zkroucených stromech a gotických stavbách. Ano je zde sice k vidění pár Burtonovských podivností, ale tím nejdůležitějším je zde příběh. A ten odvyprávěl Tim Burton krásně. Do příběhu o vyrovnávání se s otcem ala Baronem Prášilem, vložil tolik citu, že jsem se skutečně dokázal vžít do postojů Willa. Dopousud jsem považoval za nejlepší Burtonův snímek Ed Wooda, ale tomu chyběla závěrečná pointa. V Big Fish se rozuzlení dočkáme a tal jej považuji za nejlepší a zároveň nejméně burtonovský film. (27.01.2009)

Mrazivě dokonalé. Tim Burton s Dannym Elfmanem servírují příběh neskutečně hluboký a dojemný. Každý rád vypráví historky, ve kterých si vždy něco přilepší k dobru. V tomto případě ovšem jsem se zasekl na háček jako opravdu veliká ryba. Je to možná jen můj pocit ale dost dobře je možné, že tohle byl vskutku největší úlovek co kdy Tim Burton chytil. Těžko si představit v jeho podání dokonalejší film, přestože zde nepoužil zase tolik, pro něj typických prvků jež ve svých filmech hrozně rád používá. PS: musím se tady podepsat pod jednu věc, kterou jsem si zde přečetl. 105 minut se dívám na tento film a říkám si to je tak na 4 hvězdy v hodnocení a co se pak nestane, příjde závěr a já jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím jak sem se nechal ulovit. (30.07.2008)

Burton mě znovu dostal. I když ono znovu může u něj tentokrát znamenat "poprvé" či "jinak". Ne snad, že by ten film byl tak geniální, ale podařilo se mi naladit na jeho jemnou strunu natolik, až jsem naprosto zapomněl, že jde o film. Určitě se nezalíbí každému, ale mě brány do fantazie a představivosti otevřel naplno, takže hodnocení je tentokrát asi i trošku nefilmové. (04.08.2005)

Tim Burton, pohádkář a vypravěč, natočil film o tom, jak to má člověk obdařený imaginací v tom našem hloupém šedivém světě občas těžké. Přizval k tomu skvělé herce, jako obvykle nechal Dannyho Elfmana vyblbnout u skládání hudby a...a pravda je, že nebýt Ewana McGregora a jeho fantazijní reality, pěkně by mě naštval, protože obě hlavní postavy (otec a syn) mi byly asi do poloviny filmu těžce nesympatické:P S postupem děje ale začnete ledacos chápat a s příchodem Heleny Bonham Carter je už všechno tak jak by u vašeho oblíbeného režiséra mělo být. A velké finále filmu vás pak vezme palicí a odvleče do jeskyně, kde sídlí obr a na jejíž druhé straně se chytají ryby na snubní prsteny a...je to nádhera. 80% PS: Vážně by mě zajímalo, co by vzešlo ze spolupráce Burton-Gaiman.... (28.07.2007)

Zatím nebudu film hodnotit, musím jej asi vidět podruhé, abych si ujasnil své závěry. Nicméně mi to přijde, jako kdyby se Steven Spielberg chtěl vyzkoušet motivy Tima Burtona a vzpomínal na svého žáka Roberta Zemeckise. No, je to asi trošku jinak, už kvůli tomu, že pod filmem není podepsán Steven Spielberg, ale Tim Burton. A to mi přijde podezřelé a celou dobu jsem přemýšlel, čím se mi nakonec vysměje do obličeje, jenže ono nic.___ Myslel jsem, že patologické rozebírání vztahu otce a syna na pozadí lehce retro filmu s fantaskními motivy a příjemnou nadsázkou je "patent" Stevena Spielberga a nikdo jiný se do něho pouštět nebude. Nicméně Burton se do něj pustil a natočil film, který je víc "spielbergovský" než Spielbergovy poslední filmy. Spielberg by ale nejspíš nevyprávěl o výjimečnosti "zrůd" a nepřevracel je naruby (siamská dvojčata, obr, vlkodlak, lilipután, čarodějnice), nevyprávěl by příběh s tak absurdní nadsázkou (celá sekvence práce v cirkuse) a neodkazoval by na Felliniho a Browninga. Burtonův hrdina je hybatelem událostí, kdežto Spielbergův by jimi byl vláčen a rozdílů by se našla celá další řada, ale pokaždé jde jen o Burtonovu příchuť v oceánu "spielbergovského" příběhu.___ Burton z nepochopitelných důvodů natočil příběh, který s jeho předchozími filmy vlastně nemá moc společného, nekončí (ani nedisponuje) hořkými zklámáními a deziluzí, ani se nikomu nevysmívá. Velká ryba je především vyprávění o vyprávění o vyprávění, přičemž jednotlivé příběhy a světy jsou nakonec natolik propojeny, že je člověk zmaten tím, který svět řídí který a jestli to nakonec není Will, který se snaží utéct před "tím skutečným" světem. A k tomu všemu se Burton na téma rodičovské téma dívá obráceně, protože většinou to bývá syn, který se snaží, aby jej otec pochopil... ___ Už jsem to podruhé viděl. ;) (29.02.2004)