Harry Potter a Ohnivá čaša

Mike Newell síce dokázal Harryho svet okoreniť humorným nadhľadom, tak príjemným u britských romantických komédií ale to je asi jediné výrazné pozitívum, ktoré nám jeho účinkovanie na režisérskom poste prinieslo. Oproti knižnej predlohe je štvrtý diel neuveriteľne poskracovaný a aj kvôli tomu mnohé scény zákonite strácajú na pôsobivosti. Niektoré, napríklad vianočný ples sú ale stále dokonalou ukážkou filmárskej zručnosti. Každopádne napriek výhradám strhujúca jazda od začiatku do konca a čas na nudu veľmi nie je. Slušný diel ale ani náhodou najlepší Harry a Newell asi fakt nebol ideálnou voľbou. (17.02.2007)

Slabé čtyři hvězdy jsou pro mě po jasně pětihvězdičkovém třetí díle zklamáním. V souboji Cuarón - Newell, Newell neobstál. Především se čtvrtou knihu narozdíl od třetí nepodařilo odpovídajícím způsobem převézt do scénáře. Zatímco v trojce působily scénáristické úpravy přirozeně, zde vede snaha odvyprávět co nejvíce na co nejmenším prostoru k dějovým skokům a nedotaženosti mnoha scén, k rychlé kumulaci zápletek, aniž byl prostor je nějak více vysvětlit či přiblížit. Hlavně mi ale dost chybělo temnější ladění knihy - kde byl důraz kladen na Harryho těžký psychický stav, poté co se k němu skoro všichni otočí zády, protože ho podezírají z podvodu - tady tento motiv trvá asi pět minut a pak je zase vše v pořádku. Podobně Harryho trápení milostné je tu zjednodušeno, že osloví dívku, ona odmítne a jede se dál - o tom, co je to za holku a co k ní Harry cítí, není ve filmu nic. Navíc i ty akční a "strašidelné" scény, které Newell akcentuje nemají onu působivost, kterou jim dokázal dát Cuaron. Například klíčová scéna v labyrintu a scéna s Voldemortem nemá ani náznak oné působivosti, když se v trojce objevili mozkomorové. S herci jsem byl víceméně spokojen, jen bohužel většina z nich měla minimum prostoru. Ani herecký projev Radcliffa mi nedělá problémy, ostatní si pak skoro neužijeme. Rupert Grint jako Ron už přestává být tím příjemným humorným oživením z prvních dílů a stává se nesnesitelným. Samostatnou kapitolou je pak několikaminutová scéna s Ralphem Fiennesem v klíčové roli Voldemorta - ne že by Ralph nehrál dobře, ale jeho postava rozhodně nemá tolik působivosti kolik by mít měla. Ještě se zastavím u hudby - Johna Williamse nahradil Patrick Doyle. Zatímco Williams přinášel díl od dílu lepší hudbu - od průměrné jedničky se propracoval k dokonalé a motivy nabité trojce, Doyleovo score je krokem zpátky. Málo výrazných motivů a hlavně když už nějaký výrazný motiv obsahuje samostatná hudba na CD, tak ve filmu je hudba použita velmi nešetrně a nezajímavě. Nejkřiklavější je opravdu nádherné love theme (na CD jako Harry in Winter), které se ovšem ve filmu objeví asi na deset sekund. (24.12.2005)

Zajímalo by mě, zda by měl čtvrtý Harry Potter tak vysoké hodnocení, pokud by to nebyl takový světový fenomén. Nezajímavá režie, děsivý střih, horší atmosféra než u předchozího dílu, nevýrazný Voldemort... Ptáte se, proč tedy dávám tři hvězdičky? Možná jsem se i já nechala strhnout tím, že je to prostě Harry Potter. (Nebo možná proto, že Doylova hudba je mi velmi sympatická.) (03.04.2006)

Když milujete knižní sérii a filmové adaptace můžete sjíždět pořád dokola, jste schopni mnohé odpustit. Například nataženost honičky s drakem, nedostatečné vysvětlení druhého úkolu i to, že se film musí opírat o hlášky (byť jakkoli kouzelné). Klovesův scénář poprvé musel z originálu vynechat opravdu hodně a to s sebou nese i občasné šlápnutí vedle, které z Harryho dělá nerozhodného troubu, z Brumbála hyperaktivního podivína a z filmu tak rozhodně nejhorší adaptaci. Jediné štěstí je, že Newell v neakčních pasážích dělá, co jen může a svými dobrými nápady a geniální vícevrstvou pasáží s namlouváním, tančením a samotným plesem přetváří Pohár v dobrodružnou romantickou komedii. Jenže to je nakonec právě onen zásadní problém. Já chci totiž vidět to, co mi dala kniha, přesněji ducha knihy. Zatímco knižní Vězeň je z větší části stále ještě spíše pohádkovým příběhem, předloha Fénixova řádu už je temnou, dramatickou až thrillerovou fantasy z kouzelnického prostředí. Pohár má pak představovat od každého polovinu. Onen přerod tu ale chybí. A je obrovská úleva, že pod Yatesem už od příštího dílu dál bylo vždycky mnohem, mnohem lépe. (20.01.2006)

Když se Harry s Ronem rozkmotří a Hermionu tím štvou, cítíte, že to tak opravdu je, ne že herci pouze hrají něco, co mají ve scénáři. A to je přece skvělé. Navzdory množství akčních scén (a že jich v Ohnivém poháru je a že jsou dobré) se mi na čtvrtém dílu potterovské ságy právě tohle líbilo nejvíce. A když se dospívající kouzelníci pokoušeli pozvat dospívající kouzelnice na ples, když se učili tančit a když nakonec také tančili, bylo v tom tolik citu a jemnosti a snad i romantiky... Žádné Beverly Hills, žádný románek z Bravíčka, opravdu uvěřitelné situace. Inu, Mike Newell. Co se týče mladých herců, velmi mile mě překvapil Robert Pattinson, kterého jsem zatím v žádném filmu neviděl a který je sympaťák. Dospělý herecký ansámbl tradičně vynikající, obzvlášť pohlavkující Snape a Brumbál, který díky Michaelu Gambonovi už rozhodně nepůsobí tím unaveným stařeckým dojmem. Plus obsazení Brendana Gleesona do role Pošuka Moodyho, to byl výborný nápad, a o Ralphu Fienessovi coby Voldemortovi asi ani mluvit nebudu. Vypadá skvěle a jeho zmrtvýchvstání se co do hororové atmosféry rozhodně vyrovnalo nejtemnějším chvilkám z předchozího Cuarónova příspěvku. Závěrem jen: Skvělá hudba Patricka Doyla, John Williams si lepšího nástupce přát nemohl. (09.09.2015)